Jsem odpadlík?

Před 20 lety jsem zažila Boží přítomnost. Dříve jsem v něj nevěřila. Po tomto prožitku jsem měla prvně v životě pocit, že vše je tak, jak má být, a deset měsíců jsem byla naplněná láskou. Vše kolem bylo nádherné, až to nedokážu popsat, co jsem zažívala. Pak jsem byla u jedné tragédie a od té doby je můj život peklo. Sanžila jsem se modlit, chodila jsem do kostela atd. Ale dnešním dnem jsem si řekla, že už se nemodlím, žádný kostel, žádné přijímání atd. Nemohu Jeho existenci popřít, ale končím. Navíc - nikdy jsem nepotkala skutečně dobrého katolíka, spíš ani žádné ani neznám.

Milá ...
Děkuji za Váš dotaz, ráda Vám k němu napíšu pár myšlenek.
První silné zažití Boží přítomnosti se možná podobá prvnímu zamilování. Máme pocit, že vše je nádherné, vše do sebe zapadá, vše dává smysl. Každé setkání i úryvek z bible na nás mluví a cítíme radost a štěstí. Je to nepopsatelně krásné, také jsem to zažila. Ale realita každodennosti a také setkání s nepochopením, odmítáním a někdy dokonce i zradou ze strany věřících může způsobit, že se cítíme zle. A zažít těžkou nemoc, úraz, smrt ve svém okolí je tak náročné, že pokud máme k Bohu blízký vztah, obviňujeme ho a nerozumíme, proč mlčí a nezasáhne.
Možná byste si o tom ráda více promluvila a svůj pocit, že Bůh se provinil, sdílela s někým dalším. Na tomto místě je to obtížné, ale zkuste si najít na internetu stránku HledamBoha.cz, kurzy a rozhovory o životních a duchovních otázkách, kde můžete anonymně sdílet s průvodcem své starosti a otázky. Nejste žádný odpadlík, ale chcete znát smysl a hledáte odpovědi na těžké otázky, to je dobrý začátek.
Vyprošuji Vám požehnání a sílu do dalších dní a moc Vás zdravím.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry