Introvert a manželství?

Dobrý den, potřebuji radu.
Je mi 30 let.  Jsem velký introvert, taková šedá myš, co měla vždycky problém komunikovat s ostatními. Prožil jsem jednu opravdovou lásku, ale nevyšlo to. Pak jsem měl dvě kratší známosti, jinak nic.

Teď jsem  po dvouleté známosti zasnoubený a plánujeme svatbu.  Díky přítelkyni jsem se za poslední čas hodně změnil k lepšímu. Moje komunikace se hodně zlepšila a já najednou dokáži navazovat kontakty a celkově můj strach z komunikace téměř zmizel a díky ní, aniž by to věděla, se zlepšil i můj vztah s Ježíšem, rád si s ním povídám, čtu bibli a modlím se.

Teď proč píši. Přítelkyně se mi svěřila se svojí minulostí - chodila se spoustou mužů, a  intimně žila se svým bývalým přítelem, což já, jako člověk který dříve neuměl navazovat kontakty, nechápu.  Když jsem s ní, cítím se v pohodě nemám strach a těším se na budoucnost. Ale když jsem sám, pořád přemýšlím, jestli to myslí se mnou vážně.  Jestli se mnou není jen kvůli tělesné lásce?? Asi je to ostuda, že se ve vztazích v tomto věku nevyznám, ale chci se učit... Nevím, proč mě Bůh stvořil jako takového introverta, že každý pokus o navázání vztahu s opačným pohlavím skončil neúspěchem, a přitom mi do srdce dal takovou velikou touhu mít rodinu...?

-redakčně upraveno-

Milý 
Píšete, že Vám Bůh dal do srdce takovou velikou touhu mít rodinu.
Rozumím Vaší velké touze po rodině a také rozumím Vašim obavám. Kolem sebe vidíme hodně rodin, kde rozpad způsobil mnoho trápení. Žít v pěkných vztazích a spokojeném manželství opravdu není jednoduché.

Myslím, že překážkou není, že jste introvert, ani že se ve vztazích „nevyznáte“. Můj muž je také introvert a je mi s ním dobře. Kdo prošel mnoha vztahy, spokojené manželství mu to nezaručí. Pro společný život jsou důležité jiné schopnosti než jenom navazovat vztahy. Láska, spolehlivost, ochota se přizpůsobit a vyjít vstříc, zodpovědnost, zájem o druhého, atd.

Záleží totiž jenom na těch dvou, kteří se rozhodnou spolu žít, jak se ke společnému životu postaví. Jestli se shodnou, co od společného života očekávají. Bojí se samoty? Potřebují společníka na cesty nebo na podnikání? Sexuálního partnera? Touží po svatbě? Chtějí vybudovat bezpečné místo, kde by bylo dobře dětem? Chtějí žít pro to, aby byl partner šťastný? Čím chtějí naplnit svůj život?... Jaké jsou Vaše životní sny a přání a jak to má Vaše partnerka? Když víme, za čím jdeme, většinou vydržíme, i když je místy cesta obtížnější.

Jsou to těžké otázky, kterými se většinou nezabýváme. Píšete, že se Vaše komunikace proměnila. To je krásné! Když zažíváme lásku a přijetí, ztrácíme ostych a rozkvétáme. Snad byste si mohli s partnerkou povídat o touhách svého srdce do společné budoucnosti.

I Vaše obavy, jestli to s Vámi partnerka myslí vážně, a proč vlastně s Vámi chce být, by mohlo rozptýlit hlubší popovídání. Možná byste ji zaskočil, kdybyste se otevřeně zeptal, co se jí na Vás líbí a proč si Vás vybrala, proč s Vámi chce žít, co od Vás pro svůj šťastný život potřebuje. Přitom by bylo užitečné, kdybyste to věděl. Některou ženu potěší, když jí muž přinese kytičku, jinou když poseká zahradu nebo spraví kapající kohoutek, jiná potřebuje, aby si s ní každý den vypil kafe a vyslechl, co se za den přihodilo a jiná tělesnou lásku. Co druhý potřebuje, nezjistíme jinak, než když se zeptáme. Je velká škoda, když se o něco snažíme, ale netrefíme se a partnerovi něco chybí. Pak je riziko, že to může hledat jinde.

Třeba byste mohl začít sám a otevřít partnerce své srdce, říct jí, co na ní máte rád. Dívky rády poslouchají, že jsou krásné, sluší jim to, mají krásné vlasy, oči… pečou dobré koláče, jsou sportovní, je s nimi veselo… Samozřejmě je důležité, aby Vaše chvála a oceňování partnerky bylo upřímné. Je to jedna z moc důležitých schopností pro spokojené manželství – umět ženě poděkovat, všimnout si, co udělala, pochválit účes a šaty a tak podobně. Vypadá to jako hloupost, ale ženu to potěší. Dělat druhému radost se vyplatí.

Rozhodně není ostuda, že se ve vztazích nevyznáte. Ono to moc nejde, lidé se nevyznají sami v sobě, ani se nemusí schválně přetvařovat, ale všelijak se mění podle okolností. To, že se na někoho můžeme spolehnout a můžeme mu věřit, se většinou ukáže až po delší době, až když je potřeba překonat nějaké těžkosti, třeba i déle vydržet něco jednotvárného. Ale i v tom se může člověk proměnit, může do zodpovědnosti dorůst.  Když si partneři vzájemně věří, hodně to k dozrávání pomáhá.

Milý ..., nevím, jestli si povídáte s Ježíšem také o sobě. O tom, co se Vám daří, v čem jste dobrej, co se asi Jemu na Vás líbí. Bůh každému dává nějaká nadání a schopnosti. Když si je uvědomíme, můžeme je snáze rozvíjet a pak mít sami ze sebe radost. Velký dar je, že se chcete učit. Ježíš Vám v tom stoprocentně fandí.

Ještě mě napadá, že by Vaši nejistotu mohla rozptýlit příprava na manželství. Centra pro rodinu po celé republice pořádají kurzy, které snoubence vedou k většímu poznání sebe i jeden druhého a nabízejí mnoho zkušeností pro spokojené manželství.

Moc Vám přeji, aby se Vaše touha po rodině s Boží pomocí naplnila

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství