Intenzivní kontakty v širší rodině - je to špatně?

Krásný den,
jsem vdaná, s manželem máme dvě malé děti.  I když máme už svou rodinu, "stará" rodina je pro nás stále důležitá. Bydlíme blízko, a tak se s rodiči a sourozenci snažíme vídat, co to jde, pomáháme si, v neděli společně chodíme do kostela,  každou druhou neděli máme společný oběd. Než jsme měli děti, trávili jsme společně Štědrý večer, dali jsme si dárky, a pak šli společně do kostela na půlnoční. Tento rok jsme o Štědrý den měli společný oběd, večer jsme byli na sami a rodiče jsme obešli první svátek. Myslím, že máme s rodiči a sourozenci pěkný vztahy, držíme společně, pomáháme si a  vídáme se víc, než je běžný, ale i tak žijeme úplně běžný život. Problémy řešíme s manželem, máme známé, kamarády, s rodinou si nezasahujeme do ničeho. Doufáme, že nám to takto vydrží a že i naše děti s dětmi od sourozenců budou parťáci.
Doufám, že můj dotaz nebude znít zle, omlouvám se. Častokrát totiž slýcháme od přátel, že náš "styl" života není běžný, naopak zvláštní a že by dotyční takto nemohli  žít.  Nebylo to myšleno zle, ale přeci jen přemýšlím, zda je vážně tak zvláštní, že tak moc držíme s rodinou společně a tak moc se setkáváme? Neumíme si s manželem ani jeden představit, že by to mělo být jinak.

-redakčně upraveno-

Milá N.
děkuji Vám za dopis na linku víry. Moc mě potěšil. Ve většině dopisů, které přicházejí, lidé popisují svá velká trápení. Bolesti, které často nemají řešení. Těžko se mi hledá nějaké světélko na konci tunelu, čím pisateli pomoci nebo ho aspoň povzbudit.
Váš dopis svědčí o tom, že alespoň někde fungují věci tak, jak by měly. To je krásné. Určitě je vám všem spolu hezky, cítíte se v širší rodině dobře, když rádi trávíte tolik času společně. V dnešní době není samozřejmé ani v křesťanských rodinách, aby tam panovaly bezproblémové vztahy. Proto se Vaše okolí Vašemu „životnímu stylu“ tolik diví. Asi se u Vás také občas objeví nějaké nedorozumění, ale umíte je vyřešit tak, aby to vaše vzájemné vztahy nepokazilo. Je to důležité umění. Jistě se ve vaší rodině snažíte o živou lásku, vstřícnost, ochotu, laskavost, odpuštění a podobné hodnoty. Je zásluhou Vašich rodičů, že vás v nich vychovali. Sami vám jistě šli příkladem, a tím vám vytvořili domov, kde se stále cítíte tak dobře. Věřím, že si toho vážíte a budete se snažit v podobném duchu vychovávat i své děti.

Milá N., myslím, že máte velké štěstí v tom, že jste na tom s manželem oba stejně. Často partneři mají původní rodiny odlišné, s různým životním stylem, s různě nastavenými životními zvyklostmi. Mají potom za úkol navzájem svoje potřeby a očekávání sjednotit. Vyladit různé požadavky na blízkost a při tom nezávislost tak, aby byli všichni spokojení, může být náročné. Ne všichni jsou vyzrálé osobnosti, ochotné obětovat něco ze svého postoje ve prospěch ostatních. Obecně se nedá říct, že čím více času rodina spolu tráví, tím je lepší nebo má lepší vztahy. Někomu to možná nedovolí jeho vrozené povahové rysy nebo sportovní kariéra či jiné časově náročné koníčky a zaměstnání. Ale když se podaří, že jsou všichni spokojeni tak, jako u Vás, je to opravdu krásné.

Milá N., moc Vám přeji, aby se Vaše krásná rodina rozrůstala a byla světlem a inspirací pro lidi kolem vás. Aby byla domovem Vašim dětem, dětem sourozenců i jejich budoucím partnerům. Aby vydržela soudržná a přijímající i v případě, že někdo z nich zvolí trochu odlišný životní styl.

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům