Hranice lásky v rodině - nevím si rady

Dobrý den. Mám dotaz ohledně nastavení hranic v rodině, vs. přikázání miluj bližního svého, cti otce i matku svou?  Kde je ta hranice, kdy si nenechat kálet na hlavu?  A jak to vlastně vyřešit, jak přistupovat, jak se chovat?

Moje matka má evidentně dlouholeté psychické problémy. Sama si však nic nepřipouští a zcela přirozeně vidí věci po svém. Tj. všichni kolem ní jsou zlí, hnusní, zákeřní atd. Následkem toho každého uráží, ponižuje, je hrubá, chová se hloupě, ničí věci, útočí na lidi. Je mi jí líto. Kde je hranice vůči jejím mániím? Podobné problémy mají bohužel i teta a babička.  

Babička je celoživotně ukřivděná až běda. Kvůli svým křivdám má tolik problémů, že by to vydalo na knihu. Je extrémně vztahovačná, manipulativní, prolhaná, nerespektuje hranice ani soukromí druhých lidi, “ne” nebere jako odpověď. Kde je hranice, jak ctít svou babičku a zachovat si přitom zdravý rozum? Zcela konkrétní  příklad ze života. Je v pořádku v rámci zachování vlastního zdraví poslat babičku zpátky domů s kastrolem jídla, který jste už 8x odmítli před 20 minutama, když jste ji byli navštívit? A ona přesto jde za vámi a nutí vám ho? To je jen jeden z úsměvných, však nervydrásajících případů:)

Do tohoto vzorce lze dosadit mnoho příběhů. Na závěr jen dodávám, že ve všech případech jsem se nejednou pokoušela o smíření, vyjasnění případných nedorozumění a nastavení hranic klidnou cestou. Nic nepomohlo. Také dodávám, že jsem jediná věřící v rodině.

Jak milovat takového člověka, ale zároveň se vyhranit vůči jeho zlému chování?

Děkuji vám za zodpovězení možná nesnadného dotazu.

Milá tazatelko,

Vaše situace je opravdu velmi náročná. Je skvělé, že jste to nevzdala a stále hledáte cestu, jak zůstat ve vztahu. Aby to bylo nějak možné nejen pro druhou stranu, ale také pro Vás. A to je důležité. Situace, které popisujete jsou opravdu extrémně zatěžující.

Na začátek je dobré si uvědomit dvě pravdy nebo pravidla, chcete-li. Každý z nás je ve vztahu odpovědný jen za tu svoji polovinu – nemáme moc změnit chování ani prožívání ani spokojenost nebo nespokojenost druhého člověka. A míru blízkosti ve vztahu určuje ten, kdo miluje méně, kdo je schopen menší! blízkosti.

Většina Vašich otázek se týká tématu hranic. A hranice mají 2 úkoly – vykazujeme se jimi a chráníme se jimi. Často si hranice uvědomujeme až tehdy, když nám je druzí překračují… a pak už se jen bráníme a snažíme se druhého vykázat do příslušných mezí… a to je vždy náročnější. Lépe je nastavit si podmínky, pravidla, hranice dopředu. Laskavě, ale jasně oznámit – "tohle a tohle je možné, to budu akceptovat, to unesu, vydržím… a tohle už ne. Říkám to dopředu, abychom se o to nemuseli dohadovat. Ráda za vámi přijdu, pomohu, zajímám se, mám vás ráda… ale také potřebuji chránit sebe…."

Často tu správnou hranici najdete tehdy, když se dobře podíváte na to, co potřebujete Vy a na to, co potřebuje druhý. A pak hledáte, co je pro Vás ještě "dobře" v kontaktu s druhým a co už ne – co Vám ubližuje, znehodnocuje, ponižuje… Nemusíte si nechat líbit zlé věci – ani od svých příbuzných.

Máme milovat Boha nadevše a bližního JAKO SEBE. Někdy na tento dodatek zapomínáme. Je důležité, abyste dobře věděla, kdo jste, abyste zcela přijala a zakusila svoji skutečnou identitu Boží královské dcery. Pak se Vám bude lépe rozhodovat a uskutečňovat – kdy být vstřícná a kdy už ne. Laskavě a pevně.

Moc bych Vám doporučovala seminář Otcovo srdce, abyste se dobře zabydlela v tom, kdo jste. A případně psychoterapii – je dobré si věci pojmenovat, uvědomit, vidět pohled někoho nezávislého zvenku…

A nezapomínejte na odpuštění ( to neznamená automaticky smíření) – všechno zlé, co jste zakusila, pojmenujte, dejte na Ježíšův kříž a dovolte mu, aby to proměnil v požehnání. Neodpuštěním se stále připoutáváte ke všemu negativnímu v rodině, v celém rodě. Stavte kříž Ježíše Krista mezi sebe a celý rod. Ať do Vašeho života plyne jen pokoj a Boží požehnání.

To Vám přeji a vyprošuji.

Kategorie otázky: Láska a vztahy, Vztahy dětí k rodičům