Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu. (Iz 11,9) - Citát z Bible na každý den

21. 7. 2022, MN

Financování církve, platy kněží

Navigace: Katalog dotazů > Církev, společenství křesťanů > Dějiny církve, výhrady k církvi

Dobrý den,
Právě jsem se vrátil ze mše svaté, kde se četl pastýřský list olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera ohledně financování platů kněží. Vyzývá ke štědrosti ohledně sbírky na platy kněží. Říká, že nechce nic nařizovat. Též je tam zmíněno, že některé protestantské církve nařídily, že věřící musí odvádět 10 % platu. Rovněž mluví o novém ekonomickém modelu pro příští rok.
Mezi řádky jsem si to přeložil takto – od příštího roku nařídíme povinné platby věřících ve výši třeba až 10% příjmů. 


Nyní můj dotaz, respektive několik dotazů.

1) Má církev pravomoc nařídit povinné daně pro své členy? Nemám teď na mysli pravomoc dle státního práva, ale pravomoc duchovní, nevím, jak to přesně napsat. Vím, že třeba svatý Pavel psal, že by měl nárok požadovat od členů církve peníze na svou obživu, ale že se toho nároku vzdal. Může nařídit libovolnou částku a členové církve budou vázáni poslušností ji zaplatit nebo si může člen církve říct, toto už je moc, víc nedám?

2) Může církev někoho exkomunikovat z důvodu neplacení příspěvků, jako se to děje v Německu nebo Rakousku? Protože tohle zrovna byl případ mojí rakouské tety. Tuším, že dle stanoviska Svatého stolce není neplacení poplatků církvi důvodem k exkomunikaci. Exkomunikace je neplatná. Platí to pořád?

3) Jedno z církevních přikázaní říká, že člen církve je povinen přispívat na církev. Je výše příspěvku dobrovolná a na uvážení darujícího nebo má církevní vrchnost (duchovní) pravomoc stanovovat výši poplatků i je vynucovat, např. i exkomunikací?

4) V jakých oblastech je věřící vázán poslušností svému biskupovi? Pouze ve věcech víry nebo i ve světských věcech? Kdyby mi třeba biskup nařídil, že musím odevzdat veškerý svůj majetek, jsem vázán pod hříchem poslušností i v takovémto extrémním případě?

5) Jak je to s morální povinností přispívat na kněze, farnosti a diecéze v takových případech, kdy třeba v Německu a Rakousku v některých farnostech např. žehnají homosexuálním svazkům, někde v katedrále vystupují transsexuální „umělci“ na akcích, které nemají s křesťanstvím nic společného? Měl by člověk povinnost přispívat i takovýmto farnostem a diecézím? U nás se to naštěstí snad neděje, ale k nám ty zvrácenosti ze západu přicházejí trochu se zpožděním, tak se ptám.

6) Pokud by byly nařízeny povinné poplatky, tak co dělat ve smíšených rodinách, kde manžel/manželka důrazně nesouhlasí s jakýmikoliv platbami.

Abych pravdu řekl, tak mně se povinné poplatky vůbec nezamlouvají. Dobrovolně jsem ochoten dát a dávám třeba na papežská misijní díla, Stop genocidě nebo Hnutí pro život, ale povinně ne, to bych se tomu snažil vyhnout a sabotovat.

Též vůbec nechápu smysl restitucí. Proč církev vynaložila tolik úsilí k opětovnému získání majetku, když to přineslo jenom starosti a nedostatek financí. Proč se prostě státu neřeklo, jó vy jste si vymysleli ten zákon, že budete církev financovat, tak teď plaťte, váš problém, vy jste si to tak tehdy vymysleli. Odpadly by starosti o majetek a nebyly by problémy se sháněním peněz na platů a církev by se mohla víc starat o duchovní věci a ne o zajištění provozu.
Též by se mi nelíbilo povinně odvádět peníze, aby tyto pak byly ztraceny, jako se to stalo olomouckému arcibiskupství v investičních fondech ARCA Capital. To by se mi teda vůbec nelíbilo ze svých peněz sanovat špatné hospodaření arcibiskupství.

Už jsem se třeba rozhodl nedávat na svatopetrský haléř, když jsem se dozvěděl, že část výtěžku byla využita k investování do natáčení filmu o Eltonu Johnovi, kde se objevují homosexuální scény, či třetího dílu Mužů v černém. Na tohle opravdu přispívat nehodlám.

Opravdu bych nerad, aby to tady dopadlo jako v Rakousku. V Rakousku na rozdíl od Německa vybírá peníze církev přímo, ne prostřednictvím daní jako v Německu. Můj rakouský strýc a teta tam kdysi měli hospodu. Církev jim odhadla výši příspěvku. Strýc řekl, že ta hospoda tolik nevydělává, aby to mohl platit a chtěl se dohodnout na menších poplatcích. Církev nesouhlasila a když strýc řekl, že pak vystoupí z církve, tak mu jenom řekli, tak vystupte, strýce ta reakce naštvala a podepsal vystoupení, a pokud vím, tak do jeho smrti k žádnému formálnímu usmíření s církví nedošlo. A teta dodnes s rakouskými kněžími nechce mít nic společného. Slyšel jsem, že v Rakousku to funguje tak, že když člověk nezaplatí, tak přijde exekutor a zabaví mu majetek. 





 

Je patrné, že se věřící budou muset spolupodílet na financování církve

Vážený pane, 
nastiňujete velmi vážný problém. Sám nejsem z olomoucké arcidiecéze, tak věci nahlížím očima lidí „zvenku“.

List  arcibiskupa Graubnera (zde) po přečtení vyznívá velmi pokorně: „Některé nekatolické církve si zavedly pravidlo... My to nechceme dělat příkazem, ale musím vás poprosit o štědrou pomoc.“
Tedy slyším za tím skutečně prosbu o dobrovolný příspěvek, nikoli nařízení. O exkomunikaci v listu není ani náznak.
Zpět k dotazu. V Německu byla po válce zavedena daň, kterou platí každý pokřtěný bez ohledu na to, zda je praktikující či nikoli. V minulých dvou dekádách se však daňový systém trochu přebudoval a církevní daň začala pálit mnoho lidí, kteří víru nepraktikovali. Jediná cesta, jak snížit poplatky o církevní daň je „vyškrtnutí z církve“. Církevní právo to vnímá jako exkomunikaci. Papež Benedikt ale viděl, jakou pohromou je vyloučení z církve pro spásu a duchovní život. To nemůže být vázáno na to, že někdo zaplatí či nezaplatí.

Pravomoc duchovní rozhodně nemůže určit, kdo má jaký procentuální podíl, protože vždy je třeba posoudit osobní situaci jednotlivce. Exkomunikace za neplacení desátku tedy určitě nehrozí. Naopak se církevní představitelé budou učit, jak se skládají účty z poctivého hospodaření, odkrýt karty a být velmi transparentními ve financování církve. To zatím nebylo třeba. Věřící naopak se naopak budou muset naučit, že za financování církve nesou spoluodpovědnost, budou se učit vyžadovat ode vedení církví počet z jejich jednání a opačně ponesou i hmotnou spoluodpovědnost.

Česká církev po revoluci žila ze socialistického zákona, který se zavazoval hradit duchovní (žádné jiné pracovníky církve!) s tím, že stát veškerý majetek zabavil. Fakticky zabavil hospodářský majetek, kostely nikoli. Jde o skvělý nástroj pro omezování života církve, protože stát určuje, komu dá peníze, kdy a kolik. Tak se např. stalo, že se stát s platbami na platy opozdil až o rok... Bylo jasné, že tohle není cesta dopředu. Navíc bylo třeba mít účetní, stavební techniky atd. Z čeho získat peníze na ně? Přes strašné obstrukce levicových stran i Miloše Zemana a Václava Klause se nakonec zákon podařilo prosadit. Tímto zákonem církve v naší zemi především získaly svobodu! To je největší dar celého „restitučního“ zákona. Ale přesné seznamy majetků a jejich stav znala církev jen částečně. Seznamy měl stát a neposkytl je církvím. Ty tak musely sami dohledávat, co kdysi bylo jejich. Bylo to strašné a teprve nyní se ukazuje, co mělo smysl restituovat a co byla chyba. Bohužel stát se tu zachoval jako skutečný lump. O spolupráci a dohodě nebylo možné ani uvažovat. Sám jsem svědkem neskutečného lemplovství a arogance ze strany státních úřadů.

Církev má tedy majetky – pole, které někde jsou zajímavým přínosem, lesy, bohužel po kůrovci nejsou na nejbližších 50 let zajímavé, a budovy, povětšinou hospodářské zcela zdevastované různými JZD. Jde o otřesný zážitek, když vidíme, jak vypadá „státní“ péče o majetek. Jde o nevyužitelné či obtížně využitelné objekty, dokud neprojdou rekonstrukcí.

Církevní vize byly hodně optimistické, postupně se ale ukazuje, že situace nebude zdaleka tak veselá. Každé biskupství (ale i každý řád) se vydalo jinou cestou. Jasné je ale všem, že bez pomoci věřících nebude systém vůbec možné udržet. Hospodaření končí se ziskem, ale ten není takový, aby uživil kněze a pastorační práci. Nastíním prostou úvahu: Podnik, který prosperuje, má běžně zisk 3-5 % z obratu. Pokud platy kněží představují 25 000 hrubého (19 000 čistého) a olomoucká arcidiecéze má 350 kněží, pak je na jejich platy třeba 105 milionů ročně. Znamená to, že veškeré (dobře fungující) hospodaření bude muset mít obrat 3,5 miliardy korun ročně. A to se mi zdá, že je pro arcidiecézi astronomický cíl. Jiné diecéze jsou na tom stejně nebo spíš významně hůř.

Z internetu jsem si vyhledal tyto informace:
„V Německu je církevní daň státní zákon. Sazba daně je 9 procent z daně z příjmu, která se má zaplatit, pouze v Bavorsku a Bádensku-Württembersku je to 8 procent. Kromě běžné církevní daně z příjmu existují zvláštní případy: daň z majetku církve (v diecézích Špýr a Limbursko) a také obecné a zvláštní církevní poplatky. V Bavorsku musí členové církve platit povinný církevní poplatek. Ve většině federálních států mohou členové církve, kteří vydělávají velmi dobře, omezit církevní daň. Pak je omezena na 2,75 až 3,5 procenta zdanitelných příjmů. V některých zemích o to musíte požádat, jinde to finanční úřad udělá automaticky.“
„V Rakousku církevní daň (církevní příspěvek) není vázána na státní daně (jako v Německu), výši individuálního příspěvku si určují příslušné církve nebo jejich instituce samy. Kvůli tomuto postupu nemají církve a jejich instituce podrobné informace od příslušných daňových poplatníků. Proto jsou církve nebo jejich instituce nuceny takové seznamy sepisovat samy a psát svým členům příslušného náboženského společenství, aby tímto způsobem vybíraly církevní příspěvek (církevní daň). Odhad příslušného příjmu pak určuje výši církevní daně (církevního příspěvku), protože v Rakousku není nikdo povinen své příjmy církvi hlásit. Částka pro katolickou církev v Rakousku činí 1,1 % hrubého ročního příjmu příslušného přispěvatele a v protestantské církvi je to přibližně 1,5 % hrubého ročního příjmu příslušného přispěvatele. Výše daňové uznatelnosti je aktuálně (2016) v Rakousku 400 eur.“

Domnívám se, že žijeme pro českou církev v přelomové době a zažijeme ještě nejeden zvrat. Je patrné, že se věřící budou muset spolupodílet na financování, zároveň také na převzetí mnohem větší spoluodpovědnosti za kontrolu, transparentnost i chod církve.

Vážený pane, děkuji Vám, že nejste lhostejný k tak závažným věcem. Pokojný čas.
 

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5)
 

Advent

Advent
(27. 11. 2022) Advent: informace, význam, základní info, datum, roráty, výroba věnců, pro děti...

Co jsou to roráty?

Co jsou to roráty?
(25. 11. 2022) Prastaré adventní zpěvy, které se zpívají v brzkých ranních hodinách jen za svitu svící…

Adventní dokreslovací knížka pro děti

(25. 11. 2022) Ahoj děti! Určitě už znáte vyprávění o tom, co všechno se stalo, než se Ježíš narodil. Teď si o tom s námi můžete…

Ježíš Kristus Král, Boží království

(23. 11. 2022) Žádné království z tohoto světa, žádný král ani žádná vláda neřeší úplně a s konečnou platností osud jednotlivého…

Za papežem do Lisabonu!

Za papežem do Lisabonu!
(22. 11. 2022) Na přelomu července a srpna příštího roku se budou v Lisabonu konat Světové dny mládeže. Mladí poutníci z celého světa…

Červená středa - Red Wednesday 24. listopad 2021

Červená středa - Red Wednesday 24. listopad 2021
(22. 11. 2022) Pravidelná akce, která připomíná všechny, kdo jsou ve světě pronásledováni pro své náboženské…

Kdy začíná advent?

(21. 11. 2022) Datum první adventní neděle