Chození na mši s batoletem

Jsem maminkou 13-ti měsíční holčičky. Sehnat pro ni hlídání je pro mne obtížně dostupné. Před pár týdny začala malá chodit a velmi ji to baví. Kdekoli. I v kostele. Celou mši prakticky prochodí po kostele, prohlíží si různé detaily, lidi, ale je klidná a nemluví - což vzhledem k tomu, jak se doma vzteká a je "akční" považuji za vyjímečné. Snažím se, aby nechodila prostřední uličkou a ani před přední lavice. Přesto jsem už dostala výtku, abych s ní raději chodila do sakristie či na chodbu před kostelem, když malá nedokáže být při mši v klidu. Nevím, co mám dělat. Můžete mi poradit, jak tuto situaci vyřešit? Nechci přijít o možnost chodit ke svátostem ani o církevní společenství. Děkuji.

Dobrý den,

malé dítě by nemělo být překážkou k tomu, abyste chodila do kostela. Pravda je, že postoj k malým dětem se liší kostel od kostela - tedy v závislosti na věřících a zejména to záleží na přístupu kněze.

Pokud by to byl problém jen věřících nebo jen jednoho, asi by stálo za to si o tom s knězem promluvit a zeptat se ho, co je pro něj únosné a co už ne. Pokud by současnou situaci nevnímal jako problém, mohla byste ho požádat, aby o tom k věřícím promluvil a vymezil pro všechny, jak to má vypadat.

Je pravda, že některé děti v kostele mohou být neklidné a řádně rušit mši i soustředěnost modlících se lidí. Je to ovšem potom problém a neohleduplnost , když nedokáží včas vycouvat. Což ovšem váš problém zjevně není.

Možná, že byste mohla s malou přijít do kostela o chvilku dřív a projít s ní kostel a ukázat jí, co tam je. Pak by se třeba snadněji dala udržet, například v zóně za lavicemi. Jenže je velmi pravděpodobné, že za chvíli začne taky povídat, a to už rušivé bude.

Je to zkušenost snad každého rodiče, že v určitém věku dítěte chodí spíš „před kostel“ než do kostela. Nějakou dobu to trvá, že rodič musí svému dítěti obětovat tento čas a chodit s ním třeba do sakristie či na chodbu, jak píšete, dokud dítě nepovyroste. Bylo by skvělé, kdyby tyto prostory byly vybaveny rozhlasem a bylo v nich slyšet co se v kostele děje, abyste mohla být přeci jen ve společenství s ostatními.

Rozhodně není důvod, abyste přestala chodit do kostela, i když na nějaký čas to bude obtížnější. Ale to, co člověk má vědět, proto aby to zvládl, je to, že je to jen období a že přejde. Je dobré pak dítě zaujmout během mše třeba tím, že může zpívat lalala, když zpívají ostatní, upozornit, kdy uslyší zvonky – např. při pozdvihování. To je pro dítě zajímavé a jsou to jakési záchytné body, na které se může těšit.

V podstatě jde o to, abyste uviděla míru únosnosti pro vaše dítě i pro ostatní a řešila situace citlivě. Tedy: být třeba v kostele do kázání, na kázání, kdy je třeba ticho se vzdálit a pak se zas vrátit.

Jen pro vaše upokojení – to, že maminka stráví mši s dítětem na chodbě, neznamená, že by měla menší účast. Je jen jiná. Když totiž s láskou přijímáte své dítě, sloužíte Bohu a dokonce i celému společenství. Opravdu, v tu chvíli sloužíte Bohu, můžete tak s ním být v těsném spojení ve svém srdci. I když je to „jiný“ čas, je to čas stejně vzácný, jako když byste byla od začátku do konce v kostelní lavici.

Myslím, že je důležité do kostela děti vodit od útlého věku a nehledat pro ně hlídání, aby se naučily, že to je samozřejmost, která k životu pravidelně patří. Zároveň – pokud by vám klidná účast na mši chyběla, což je pravděpodobné, pak by bylo čas od času dobré sehnat hlídání ve všední den a v klidu si mši prožít.
Držím palce, abyste to „nevzdala“ a našla dobré řešení pro vás i okolí.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti, Mše, eucharistie, liturgie, nedělní povinnost