Asexualita a víra

Dobrý den
Jsem katolík. V poslední době jsem si uvědomil, že jsem asexualní resp. už umím své pocity pojmenovat. Nikdy jsem nebyl sexualně přitahován ani k jednomu pohlaví, a protože je mi již téměř 30 let myslím, že se to nezmění.

Má odchylka od normálu mi vůbec nevadí, ale je zde problém s mojí rodinou. Samozřejmě se ode mne očekává, že budu otcem pokračovatele rodu. Tady se ale mé představy a představy mé rodiny rapidně rozcházejí. Já jsem nikdy netoužil po dětech asi z důvodu mé asexuality a už vůbec netoužím po činnostech předcházející jejich vzniku, proto jsem pevně rozhodnut, že se nechci ženit. Ono taky ženit se a vědět, že nechcete děti je už samo o sobě proti svazku manželskému.

Bohužel má rodina to nechápe, neustále mne zásobují otázkami, kdy už si někoho najdu, kdy už budu mít děti, a má matka vnoučata. Jak jim vysvětlit, že já, ač jsem jedináček a tedy jediný kdo ma pokračovat v rodové tradici, budu jejím hrobařem? Taky by mne ale zajímal i pohled z hlediska víry na asexualitu, jaky vztah ma církev vůči takovým jako já?
Děkuji za Váš čas a případnou odpověď.

Podle toho, co píšete, máte svůj postoj k otázce založení vlastní rodiny vyjasněný. Nezbývá tedy, než také svému okolí taktně sdělit, že se prostě ženit nechcete a touhu po vlastní rodině nemáte.

Mohou být různé důvody, proč si člověk nezaloží rodinu. Zdaleka ne vždy jsou jimi pohodlnost, sobectví či neochota vzít na sebe zodpovědnost. Pokud konkrétní životní okolnosti (třeba i Vámi zmíněná asexualita) nedovolí člověku zařídit si svůj život obvyklým způsobem, nelze to hodnotit nějak negativně. Takovou situaci je prostě potřebné přijmout jako fakt.

Hodnota lidského života není přece určována jen počtem zplozených dětí nebo úspěchy v partnerském životě či v práci. Z pohledu křesťanské víry má každý lidský život nesmírnou cenu. Ta se může ještě umocňovat skrze dobro, které kolem sebe v průběhu svého života šíříme.
pb

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle, Sexualita jiné