27. neděle v mezidobí - cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Prorok, jehož působení můžeme klást do poslední třetiny 7. století, zde naříká nad násilím a bezprávím uprostřed svého lidu. Bůh na tuto stížnost odpovídá svým příslibem: Spravedlivý, který si uchoval věrnost, bude žít.

Hab 1,2-3; 2,2-4

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, – ty však neslyšíš; křičím k tobě: „Násilí!“ – ty však nepomáháš. Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Můžeš se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozmáhá se svár.
Tu mi Hospodin odpověděl: „Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky, aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně, neboť jistě se splní, nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

ŽALM 95

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ

Mladý Timotej, sloužící v efezském společenství, je vybízen, aby rozněcoval plamen Božího daru. To není povzbuzení k horlivé modlitbě, ale k používání a uplatňování obdržených darů: Proto v textu následují konkrétní pokyny ke službě. A proto následuje také ujištění, že Bůh nedal ducha bojácnosti (tj. ducha onoho špatného služebníka, který ze strachu schoval svěřené hřivny – Mt 25,25), ale ducha síly. Timotej má hlásat evangelium přes veškeré obtíže a těžkosti, přes případné demoralizující nálady vyvolané Pavlovým uvězněním.

2 Tim 1,6-8.13-14

Milovaný! Vybízím tě: zase oživ plamen Božího daru, který ti byl dán vzkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani se nestyď za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.
Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, tobě svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Slovo Páně trvá navěky; totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno. Aleluja.

EVANGELIUM

Podobenství o služebníku nemá moc společného s předchozími výroky o víře. Jen to, že opět ukazuje přiměřený postoj člověka vůči Kristu: Je to postoj účinné víry (v. 5-6) a nezištné služby (v. 7-10). Určitou potíž působí označení „neužiteční služebníci“ (v. 10). Lepší překlad je „jsme jen služebníci“ (tak liturgický a ekumenický překlad). Tito služebníci jsou skutečně užiteční, avšak tato jejich užitečnost nemá být příležitostí k vyžadování privilegií či milostí.

Lk 17,5-10

Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“
Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: ‘Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!’, poslechla by vás.
Když někdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: ‘Hned pojď a sedni si ke stolu’? Spíše mu přece řekne: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.’ Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno?
Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’“

K ZAMYŠLENÍ

Mohu říci, že vzhledem k Bohu i lidem plním dobře své povinnosti. Ne zcela mne to však uspokojuje. Jako by Bůh i lidé chtěli víc! Nepožaduje se totiž ode mne jenom část, třebas velká, ale mám dát naprosto všechno. Z toho mám obavu. Vždyť je potřeba myslet i na budoucnost… Jenom ten, kdo nyní dává všechno, může v budoucnu všechno obdržet.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

4. 10.

Gal 1,6-12

Lk 10,25-37

Komentář: Lk 10,25-37
Komu já prokazuji milosrdenství? Kdo jsou ti potřební bližní v mém okolí?

5. 10.

Gal 1,13-24

Lk 10,38-42

Komentář: Gal 1,13-24
„Bůh si mě už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal...“ Bohem vybraný, Bohem povolaná jsem i já. I mně zjevil svého Syna, abych... (Co konkrétního – mně odpovídajícího – si sem mohu doplnit?)

6. 10.

Gal 2,1-2.7-14

Lk 11,1-4

Komentář: Gal 2,1-2.7-14
Pavel se ohlíží zpět do svého života, vnímá Boží vedení, vidí boje, které musel vybojovat, vidí Boží pomoc a doprovázení. Připomeň si i ty svoji cestu s Pánem a děkuj za ni...

7. 10.

Gal 3,1-5

Lk 11,5-13

Komentář: Gal 3,1-5
Z čeho pochází spása: z víry nebo ze skutků? Mohu si spásu svými skutky zasloužit? – To je pokušení, které provází člověka: zavázat si nějak Pána Boha, zajistit se, mít jasno...

8. 10.

Gal 3,7-14

Lk 11,15-26

Komentář: Gal 3,7-14
Abrahám je vzorem víry pro ty, kdo jej následují ve spoléhání se, ve víře, v důvěře v Boží vedení, kdo jako on odpovídají na Boží výzvu...

9. 10.

Gal 3,22-29

Lk 11,27-28

Komentář: Gal 3,22-29
Víra spojuje všechny dohromady, patříme k sobě, všichni jsme „jeden v Kristu Ježíši“. Jak to můžeme prožívat ve své farnosti, jak k tomu já osobně mohu napomoci?