26. neděle v mezidobí – cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Všechno, co jsi nám učinil, Bože, v pravdivém soudu jsi učinil. Zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Tento text představuje určitý průlom ve starozákonní teologii. Zatímco předtím převažovalo pojetí kolektivní viny a odpovědnosti (Ez 18,2), nyní se jasně ohlašuje, že každý je odpovědný za skutky své, a ne svých předků (18,2-4).

Ez 18,25-28

Toto praví Hospodin: „Říkáte: ‘Pán nejedná správně!’ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíše vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil.
Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil se od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“

ŽALM 25

Odpověď: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, – nepřestávám v tebe důvěřovat.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, – pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine!
Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ

Jednomyslnost, stejná láska – to není nabádání k uniformitě, ale ke stejnému postoji nezištné lásky, která hledá to, co prospívá druhému (pokora zde není míněna jako sebepodceňování, ale jako ponížení ke službě). V tom je vrcholným příkladem sám Kristus, a proto je připojen chvalozpěv o jeho ponížení kvůli člověku, v jeho prospěch.

Flp 2,1-11

(Bratři a sestry!) Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.

EVANGELIUM

Po několik týdnů se budeme zabývat texty zaznívajícími několik dní před Kristovou smrtí. Ježíš mluví velmi otevřeně! Již není čas na opatrné přesvědčování. V rozjímání lze nejen srovnat, který „typ syna“ mi je podobnější, ale především se zamyslet, zda beru Ježíšova slova vážně.

Mt 21,28-32

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ‘Synu, jdi dnes pracovat na vinici.’ On odpověděl: ‘Mně se nechce,’ ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: ‘Ano, pane,’ ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“
Odpověděli mu: „Ten první.“
Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“

K ZAMYŠLENÍ

Kdo z lidí pochopí, že volit život znamená volit smrt. Řečeno jinými slovy: abych mohl být já, volím tebe. Mám o tebe starost, chci tvé štěstí, pomohu ti. Zříkám se sebe pro tebe. Takovému postoji říkáme láska. A jaký je život bez smrti, tedy bez lásky? Smrt definitivní.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

26.9.

Zach 8,1-8

Lk 9,46-50

Komentář: Zach 8,1-8
„Vysvobodím svůj lid … budou mým lidem a já jim budu Bohem v pravdě a spravedlnosti.“ Toto Boží zaslíbení se uskutečnilo a uskutečňuje i v mém životě a mohu v důvěře očekávat, že se bude uskutečňovat i nadále… Jsem schopen a ochoten to vnímat?

27.9.

Zach 8,20-23

Lk 9,51-56

Komentář: Zach 8,20-23
Žiji svoji křesťanskou víru tak, aby se mohlo stát, že i mně někdo řekne: „Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že s vámi je Bůh“?

28.9. slavnost sv. Václava

Mdr 6,9-21

Mt 16,24-27

Komentář: Mt 16,24-27
Co jsem ochoten, co jsem ochotna ztratit pro Krista?

29.9. Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela

Zj 12,7-12a

Jan 1,47-51

Komentář: Zj 12,7-12a
„Veselte se, nebesa“, ďábel už prohrál… I ty jsi zvítězil „Beránkovou krví a slovem svého svědectví“. Toto vítězství může být viditelné i ve tvém životě (skrze víru a z ní vyrůstající jednání) a Boží archandělé ti v tom mohou být svědky, průvodci a pomocníky.

30.9.

Bar 1,15-22

Lk 10,13-16

Komentář: Bar 1,15-22
Připoj se k Baruchovu kajícímu vyznání, uznej své hříchy, své slabosti, zlé záliby svého srdce, službu cizím bohům... Přes pokání vede cesta návratu k Pánu, našemu Bohu, k obnovení tvé osobní smlouvy s ním.

1. 10.

Bar 4,5-12.27-29

Lk 10,17-24

Komentář: Bar 4,5-12.27-29
Pokračování včerejšího: Bůh tě má na paměti, chce ti dát věčnou radost. Uznání tvých vin tě nemá vést k upadnutí do deprese, ale k pevnějšímu přimknutí se k Tomu, který na tebe nezapomněl, který tě chce vysvobodit.