Sekce: Nedělní liturgie
18. 8. 2013
20. neděle v mezidobí – cyklus C
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Jeruzalém je po dvacet let sužován Babyloňany. Vždy se ale z jejich vazalství vysmekne. Proto opět přitáhne obrovská armáda a rok obléhá Jeruzalém (587 př. K.). Prorok Jeremiáš ví, že jediná záchrana je vzdát se, a veřejně to hlásá. To ale vládní úředníci nechtějí slyšet!
Jer 38,4-6.8-10
Úředníci řekli králi: „Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.“ Král Sidkijáh řekl: „Hle, je ve vašich rukou“ – neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta. Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: „Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb.“ Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: „Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře.“
ŽALM 40
Příběh prvního čtení pokračuje a Jeremiáše ze studny zachrání pohan Ebedmelek. Bůh se o svého proroka postaral! Opřeme se i my s důvěrou o Boží milost.
Odpověď: Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, – na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům. Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. – Mnozí to uvidí a nabudou úcty, – budou doufat v Hospodina. Já jsem jen chudák a ubožák, – ale Pán se o mě stará. – Tys můj pomocník, můj zachránce: – neprodlévej, můj Bože!
2. ČTENÍ
Akcent závěrečných kapitol se zaměřuje na povzbuzení. Ježíš jako pravý velekněz stojí přímo před Otcem a přimlouvá se za nás, jak autor vysvětloval v několika předcho-zích kapitolách. To odstraňuje všechny překážky v cestě za Bohem.
Žid 12,1-4
Bratři! Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš začal 12. kapitolu slovem o odvaze k následování, kritizoval ulpění na starosti o zajištění a připojil výzvu k bdělosti. Jeho posláním není uhladit stávající poměry, ale něco zcela radikálně nového, co i v jediné rodině někdo přijme a jiný nikoli.
Lk 12,49-53
Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“
K ZAMYŠLENÍ
Přinesl nám Ježíš pokoj či nepokoj? Zásadní otázku dnešního evangelia je třeba zařadit do souvislostí. Ježíš nepřišel domluvit příbuzným, aby se již nehádali (Lk 12,13-14), ani mu nešlo o smíření všech diskutérů v teologických otázkách (12,1-2). Jde mu o zásadní rozhodnutí se pro Boha (12,8-9)! Tento krok životní orientace není všemi přijat. A způsobí mnoho hádek a rozdělení. Ale rozhodnout se pro Boha je jediný klíč ke skutečné záchraně života!
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
19.8.
Sd 2,11-19
Mt 19,16-22
Komentář: Mt 19,16-22
Ptáš se také svého Pána: „Co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života?“ Není to otázka jednorázová, ale otázka pro každý den tvého života. Naslouchej Kristově dnešní odpovědi, jdi a uskutečňuj ji!
20.8.
Sd 6,11-24a
Mt 19,23-30
Komentář: Mt 19,23-30
Opuštění pro Krista nemá být obchodnické: „Co za to budeme mít?“, ale radostné – jako ten, který našel poklad na poli, ztracenou minci.
21.8.
Sd 9,6-15
Mt 20,1-16
Komentář: Mt 20,1-16
Spása je svobodným darem, který si nemohu zasloužit. Odměnou toho, kdo déle „pracuje“, je přece delší cesta v blízkosti Pána – co většího bych si mohl přát?
22.8.
Sd 11,29-39a
Mt 22,1-14
Komentář: Mt 22,1-14
I já jsem pozván, i já jsem dostal dar spásy. Žiji jako poz¬vaný na svatbu? Žiji jako účastník svatební hostiny? Vidí mne tak lidé kolem?
23.8.
Rt 1,1.3-6.14b-16.22
Mt 22,34-40
Komentář: Mt 22,34-40
Je zde něco, co mi brání milovat „Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“? Pokud ano, co s tím dnes mohu udělat?
24.8. svátek sv. Bartoloměje
Zj 21,9b-14
Jan 1,45-51
Komentář: Zj 21,9b-14
Do tohoto obrazu církve oslavené, zářící Boží vznešeností, patří i sv. Bartoloměj. Patříš tam i ty, tam vede tvoje cesta. A i dnes vede přes setkání s tvým Pánem, přes službu tvým bližním…
