2. neděle postní – cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Oběť Abraháma je v mnoha ohledech symbolická. Jde o příběh odehrávající se zhruba v 19. století př. Kr., situovaný do života prostých kočovníků na polopoušti. Domníváme se, že původní význam vyprávění směřoval k vysvětlení Božího nároku na plné odevzdání se člověka, ale zároveň odmítnutí lidských obětí. V kontextu dnešní neděle zdůrazněme, že Abrahám neodmítl nabídnout Bohu syna, a projevil tak hlubokou víru a oddanost. Totéž ovšem udělá v Kristu Bůh pro člověka!

Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18

Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“
Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“
Anděl řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“

ŽALM 116

Žalm 116 je modlitbou člověka, který zakusil vysvobození z tísně, zažil, že Bůh jedná v jeho prospěch podobně, jako to zakusil Abrahám. To je důvod k upřímné vděčnosti.

Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých.

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, – rozvázal jsi moje pouta. – Přinesu ti oběť díků, Hospodine, – a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu – před veškerým jeho lidem – v nádvořích domu Hospodinova, – uprostřed tebe, Jeruzaléme!

2. ČTENÍ

Čteme strhující závěr nejpreciznějšího teologického výkladu svatého Pavla o ospravedlnění. Pavel s velice emotivní dikcí opouští předchozí argumentační přísnost a vrhá se do bouřlivého jásotu nad darem Boží spásy. Bůh vydal za nás svého milovaného Syna podobně jako Abrahám. Ale Bůh – Kristus – se daruje až do absolutní krajnosti. Jak daleko jde náš Bůh ve své lásce!

Řím 8,31b-34

Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.

EVANGELIUM

Zjevení na hoře volně navazuje na první Ježíšovu předpověď své smrti. Učedníci to však nepochopili a nepřijali. Pán jim dává zakusit svoji slávu, aby poznali, že předpověď smrti patří do velkolepé Boží strategie. Hora je odkazem na Sinaj. Oblak v biblické řeči představuje místo Boží slávy (Ez 1,28…).

Mk 9,2-10

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš oznámil učedníkům, jakou smrtí zemře. Podle Petrovy reakce se zdá, že to moc nechápou a spíš jsou tím vyděšeni (Mk 8,31-33). Ale Ježíš nepotřebuje učedníky vyděsit, pouze je připravit na chvíle, které nadcházejí. Ví, že Otec má všechno pevně v rukou a že smrt nemá poslední slovo. To však učedníci ještě neznají a bude jim ještě nějaký čas trvat, než skutečně vírou přijmou, kdo Ježíš opravdu byl a je. Také my jsme na cestě a také my procházíme těžkými chvílemi. To ale nic nemění na vítězství Pána v našich životech, pokud zůstaneme věrně poslušni Božího hlasu, který Ježíš reprezentuje.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

2.3.

Dan 9,4b-10

Lk 6,36-38

Komentář: Lk 6,36-38
Než přistoupíme ke svátosti smíření, vraťme se k tomuto úryvku; viny jsou zde totiž vyznávány v 1. osobě množného čísla. Hřích se týká celého společenství.

3.3.

Iz 1,10.16-20

Mt 23,1-12

Komentář: Iz 1,10.16-20
Šarlat, purpur… ve starověku barvivo vyráběné z ostranky jaderské. Našimi běžnými prostředky neodstranitelné. Jeho milost však na dokonalé vyprání stačí!

4.3.

Jer 18,18-20

Mt 20,17-28

Komentář: Jer 18,18-20
Bolest nepochopeného Jeremiáše je podobná bolesti a nepochopení našeho Pána. Není způsobená naší pokřivenou optikou, kterou nahlížíme na službu v církvi?

5.3.

Jer 17,5-10

Lk 16,19-31

Komentář: Jer 17,5-10
Bodlák na stepi, nebo strom u pramene? Chci být tím druhým, ačkoli vím, že stále nenesu ovoce…

6.3.

Gn 37,3-4.12-13a.17b-28

Mt 21,33-43.45-46

Komentář: Gn 37,3-4.12-13a.17b-28
Vše, co bychom byli raději, aby neexistovalo, na sebe bere Ježíš. Stává se dobrovolně zástupcem všech utlačených, prodaných do otroctví, těch, které společnost nepřijímá. A z opovrhovaných tvoří úhelný kámen společnosti. K její záchraně.

7.3.

Mich 7,14-15.18-20

Lk 15,1-3.11-32

Komentář: Lk 15,1-3.11-32
Dejme si pozor: vzorný a spořádaný syn byl v přízni otcově jako druhý! Ano, i nebeský Otec je nejspokojenější, když se k němu zdeptáni „světem“ vracíme.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:


TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
- www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/


NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
- www.pastorace.cz/kazani


PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- http://www.apha.cz/nedelni-primluvy-1
na základě nedělních biblických textů:
- www.pastorace.cz/Kazani/


LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- www.pastorace.cz/kalendar/


LITERATURA K LITURGICKÝM BIBLICKÝM TEXTŮM
Výběr literatury k liturgickým textům:
- www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/


BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- www.tvnoe.cz
- www.proglas.cz