17. neděle v mezidobí – cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Navazujeme na první čtení minulé neděle. Ocitáme se opět v 19. stol. př. Kr. Abrahám žije v Palestině jako kočující cizinec v Judských horách. Ale dole v pláních kolem Jordánu či Mrtvého moře žije v Sodomě jeho příbuzný Lot se svojí rodinou. Abrahámovi leží na srdci jejich záchrana. Bůh Abraháma vyslyšel a nakonec zachraňuje čtyři spravedlivé (viz Gn 19).

Gn 18,20-32

Hospodin řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“
Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“
Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých ve městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“
Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“
Hospodin odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“
Abrahám pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“
Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“
Abrahám řekl: „Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mně mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet.“
Odpověděl: „Neudělám to, najdu-li jich třicet.“
Abrahám řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“
Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“
Abrahám řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“
Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“

ŽALM 138

Žalm reaguje na Abrahámovu modlitbu. Bůh jeho prosbu vyslyšel a naplnil! Nemusí jít však jen o starodávný příběh. I v našich životech tato zkušenost je. Obraťme tuto zkušenost v modlitbu.

Odpověď: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Když procházím soužením, zachováváš mi život, – proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku.
Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

Autor listu Kolosanům v druhé kapitole čtenáře povzbuzuje. V druhé části tohoto textu odkazuje k základní pravdě křesťanství. Vysvětlení smyslu Ježíšovy smrti je důležitým klíčem i pro nás.

Kol 2,12-14

Bratři! Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Dostali jste ducha synovství, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Aleluja.

EVANGELIUM

Modlitba Páně je v Lukášově podání poněkud jiná než u Matouše. Všimněme si důrazu na srovnání Boha s dobrým otcem. V modlitbě Páně i v následném vysvětlení je Bůh popisován jako přející a milosrdný, toužící naplnit naše prosby.

Lk 11,1-13

Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.“
Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den.
A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.“
Řekl jim dále: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: ‘Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.’ On však by mu zevnitř odpověděl: ‘Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.’ Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

K ZAMYŠLENÍ

Proč se mnohým nedaří intenzivně a pravidelně se modlit? Jako jeden z důvodů se nabízí otázka, zda jsme někdy v životě vůbec zažili, jak Bůh zasáhl do konkrétních starostí na základě modlitby. Ježíš nejen učí apoštoly modlitbě, ale vysvětluje jim důvěrnost tohoto oslovení Boha. Hospodin není vzdáleným a chladným Pánem, ale záleží mu na člověku. Avšak pevný a hluboký vztah se nedá postavit na duchaprázdné „říkance“. Modlitba musí obsahovat srdce modlícího se, i když slov bude třeba jen pár. Musí obsahovat úsilí, tedy touhu oslovit Pána. Jestliže lidé umí dávat dobré, jak by nejednal stejně i Bůh! Dává to nejlepší, co má – svého Svatého ducha. Tento dar otevírá člověku srdce.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

25.7. svátek sv. Jakuba

2 Kor 4,7-15

Bratři! Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.

Mt 20,20-28

K Ježíšovi přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny a padla mu k nohám, aby ho o něco požádala. Zeptal se jí: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Poruč, aby tito dva moji synové zasedli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici v tvém království.“ Ježíš na to řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já budu pít?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Řekl jim: „Můj kalich sice pít budete, ale udělovat místa po mé pravici a levici není má věc, ta místa patří těm, kterým jsou připravena od mého Otce.“ Když to uslyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na ty dva bratry. Ježíš si je však zavolal a řekl: „Víte, že panovníci tvrdě vládnou nad národy a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vaším otrokem. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

Komentář: Mt 20,20-28
Z touhy po kariéře, kterou svým synům chtěla zajistit starostlivá maminka, byl Jakub vyléčen prolitím krve. Zemřel jako první z apoštolů. Služba vrcholící ztrátou vlastního života je oním místem po boku Krista.

26.7.

Jer 14,17-22

Roňte slzy, mé oči, ve dne v noci bez ustání, neboť velikou pohromou zničena je panna, dcera mého lidu, nezhojitelnou ranou. Vyjdu-li na pole, vidím pobité mečem; vejdu-li do města, hle – zmoření hladem. Prorok i kněz jsou vlečeni do neznámé země. Zavrhl jsi zcela Judu či zošklivila si tvá duše Sión? Proč nás tedy biješ nezhojitelnou ranou? Čekáme blaho – nic dobrého však nepřichází; čekáme čas uzdravení, a hle – zděšení! Poznáváme, Hospodine, svoje bezbožnosti i nepravosti svých otců, že jsme zhřešili proti tobě. Nedávej nás v potupu pro své jméno, nevydávej v pohanu svůj slavný trůn; rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi! Jsou snad mezi modlami pohanů dárci deště nebo mohou nebesa sama dát přívaly vod? Zda nejsi ty Hospodin, náš Bůh? Ten, v něhož doufáme, který to všecko činíš?

Mt 13,36-43

Ježíš rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“

Komentář: Mt 13,36-43
Uvědomím si, že i já jsem vystaven působení Zla? Chci si dávat pozor, aby skrze mne nebylo Boží pole zanášeno zhoubným plevelem?

27.7.

Jer 15,10.16-21

Běda mně, má matko, že jsi mě porodila, abych se hádal a přel s celým světem! Nepůjčil jsem ani mně nikdo nepůjčil, a přece mi všichni zlořečí. Když se nalezla tvá slova, byla mi pokrmem; tvé slovo se mi stalo radostí a potěšením srdce, protože mám tvé jméno, Hospodine, Bože zástupů! Neseděl jsem vesele v kruhu smějících se, tvou rukou veden v samotě sedím, neboť jsi mě naplnil hněvem. Proč je má bolest trvalá, má rána beznadějná, nechce se zhojit? Budeš mi jako klamavý potok, voda, na kterou není spolehnutí? Proto tak pravil Hospodin: „Vrátíš-li se ke mně, nechám tě u sebe a zase mi budeš sloužit; oddělíš-li vzácné od braku, budeš zase mými ústy; oni se budou obracet k tobě, ale ty se nebudeš obracet k nim. Učiním z tebe tomuto lidu nepřístupnou bronzovou zeď. Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s tebou, abych ti pomohl, abych tě vysvobodil – praví Hospodin. Vysvobodím tě z ruky zločinců, vytrhnu tě z dlaně násilníků.“

Mt 13,44-46

Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“

Komentář: Mt 13,44-46
Jsem si jist, že Jeho království je opravdu nade všechno? Jsem ale schopen se obětovat a vzdát se chvilky pohodlí, když mám posloužit druhým?

28.7.

Jer 18,1-6

Řeč, kterou promluvil Hospodin k Jeremiášovi: „Vstaň a sejdi do hrnčířova domu a tam uslyšíš má slova.“ I sešel jsem do hrnčířova domu, a hle – (hrnčíř) pracoval u kruhu. Když se nádoba, kterou dělal rukama z hlíny, nepodařila, uhnětl z ní zase jinou nádobu podle toho, jak se mu zachtělo. Tu mě Hospodin oslovil: „Copak s vámi, izraelský dome, nemohu naložit jako ten hrnčíř? – praví Hospodin. Jako je hlína v ruce hrnčířově, tak jste vy v ruce mé, izraelský dome!“

Mt 13,47-53

Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, (rybáři) ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“ Když Ježíš skončil tato podobenství, vzdálil se jinam.

Komentář: Mt 13,47-53
Roztřídění Božího úlovku není mou věcí. Mohu mít radost, že konečné zhodnocení toho, co mě třeba tíží, je na Něm!

29.7. památka sv. Marty

1 Jan 4,7-16

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

Jan 11,19-27 nebo Lk 10,38-42

Slova svatého evangelia podle Jana.<br>
K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili (v žalu) nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by bzl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „ Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“<br><br>

Slova svatého evangelia podle Lukáše.<br>

Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám, a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“

Komentář: Jan 11,19-27
Vyznání Marty a její pevná víra ve vzkříšení ať mě naplní radostí a nadějí, kdykoli navštěvuji hroby svých blízkých…

30.7.

Jer 26,11-16.24

Kněží a proroci pravili nejvyšším úředníkům a všemu lidu: „Tento muž zasluhuje, aby byl odsouzen na smrt, neboť prorokoval proti tomuto městu, jak jste slyšeli na vlastní uši.“ Jeremiáš řekl úředníkům a všemu lidu: „Hospodin mě poslal, abych prorokoval proti tomuto domu a proti tomuto městu všechna slova, která jste slyšeli. Proto nyní napravte své mravy, své skutky a poslouchejte hlas Hospodina, vašeho Boha, a Hospodinovi bude líto seslat neštěstí, kterým vám hrozil. Já sám jsem ve vašich rukou; naložte se mnou, jak za dobré a za správné uznáváte; vězte však, že zabijete-li mě, nevinnou krví zatížíte sami sebe, toto město i jeho obyvatelstvo, neboť mne k vám opravdu poslal Hospodin, abych mluvil do vašich uší všechna tato slova.“ Tu řekli úředníci a všechen lid kněžím a prorokům: „Tento muž nezasluhuje, aby byl odsouzen na smrt, protože k nám mluvil ve jménu Hospodina, našeho Boha.“ Achikam, syn Šafanův, chránil Jeremiáše, aby nebyl vydán do rukou lidu k zabití.

Mt 14,1-12

V ten čas údělný kníže Herodes slyšel vypravovat o Ježíšovi a řekl svým dvořanům: „To je Jan Křtitel! Byl vzkříšen z mrtvých, a proto v něm působí zázračné síly.“ Herodes dal totiž Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu vytýkal: „Není ti dovoleno, abys ji měl za ženu!“ Nejraději by ho připravil o život, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Když se však slavily Herodovy narozeniny, tančila dcera té Herodiady před hosty. Herodovi se (tak) zalíbila, že jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. Ona z návodu své matky řekla: „Dej mně hned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům nařídil, aby jí vyhověli, a dal Jana ve vězení stít. Jeho hlava byla přinesena na míse a dána dívce a ta ji donesla své matce. Potom přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili ho. Pak šli a oznámili to Ježíšovi.

Komentář: Mt 14,1-12
Kéž se i my a ti, kdo církev představují, dokážeme zastat pravdy, kde je potřeba. Dnes možná naopak platí, že pokud mlčíme, ztrácíme hlavu!

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:


TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
- http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/



NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
- http://www.pastorace.cz/kazani



PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
- http://www.apha.cz/nedelni-primluvy-1
na základě nedělních biblických textů:
- http://www.pastorace.cz/Kazani/



LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
- http://www.pastorace.cz/kalendar/



LITERATURA K LITURGICKÝM BIBLICKÝM TEXTŮM
Výběr literatury k liturgickým textům:
- http://www.ikarmel.cz/tema/liturgicky-rok/



MISÁL NA WEBU, odkud čerpáme biblické texty na každý den
http://www.liturgie.cz/misal/


Lectio divina na stránkách Bratří kazatelů (OP)
http://www.op.cz/?a=532


BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb
ve Vatikánu a z papežových cest po světě
- www.tvnoe.cz
- www.proglas.cz