21. 6. 2009

12. neděle v mezidobí – cyklus B

Druhý vatikánský koncil nám nově připomíná, že se v neděli slaví velikonoční tajemství podle apoštolské tradice, odvozující svůj původ od Kristova zmrtvýchvstání. V neděli "jsou věřící povinni se shromáždit, aby slyšeli Boží slovo a měli účast na eucharistii. Tak slaví památku utrpení, zmrtvýchvstání a slávy Pána Ježíše a vzdávají díky Bohu ... Proto je den Páně prvotní sváteční den, který je třeba předkládat zbožnosti věřících a vštěpovat do jejich vědomí tak, aby se stal dnem radosti a pracovního klidu ... den Páně je základ a jádro celého liturgického roku" (Konstituce o liturgii, čl. 106 v Adolf, A.: Liturgický rok, Praha: Vyšehrad, 1997, str. 53, 48).

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas je a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ

Těžce zkoušený Job přestává důvěřovat v Boží péči a moc. Na jeho stížnosti přichází jako odpověď Boží zjevení doprovázené slovem. Bůh připomíná Jobovi, že je jen člověkem s omezenými zkušenostmi (nebyl při stvoření světa: 38,4.19-21), znalostmi (38,5n.) a schopnostmi (lit. text). Liturgický text má tedy posloužit k dokreslení Boží svrchovanosti, potvrzené evangeliem.

Job 38,1.8-11

Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl:
"Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, když jsem je oblékl mraky jak šatem, temnotou přikryl jak plénkami, když jsem pro něj vylámal hranice a položil závoru s bránou? Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dále, zde se má tříštit bujnost tvých vln."

ŽALM 107

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.

Pustili se po lodích na moře, – sháněli obchody po širých vodách. – Viděli Hospodinova díla – a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, – který do výše vzdouval vlny. – Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, – jejich duše se třásla v nebezpečí.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu – a on je z jejich úzkostí vysvobodil. – Uklidnil bouři v tichý vánek – a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily, – a dovedl je do vytouženého přístavu. – Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, – za jeho divy k dobru lidí.

2. ČTENÍ

Pavel se musel opakovaně potýkat s lidmi, kteří podemílali jeho autoritu. Korinťanům proto připomíná, že na prvním místě je třeba se dívat na spolubratry a spolusestry jako na znovuzrozené Boží děti, "nové stvoření v Kristu" (i když na první pohled "lidským očím" není nic patrné). A nové stvoření – nový životní styl: nasadit se ne pro sebe, ale pro Krista.

2 Kor 5,14-17

(Bratři a sestry!) Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.
Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Po řeči v podobenstvích Marek předkládá čtyři zázraky (4,35 – 5,43), které budí zdání, že se jedná o kázání s názvem "Kdo je Ježíš". První zázrak ukazuje Krista jako vládce nad vodami. Mořské vody, jakožto nespoutatelný živel člověku nebezpečný, byly považovány za sídlo démonických sil. Vládnout nad mořem tedy znamenalo ovládat síly zla.

Mk 4,35-41

Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním.
Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti to jedno, že hyneme?" Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho.
Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?" Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali si mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"

K ZAMYŠLENÍ

Zkušenost člověka se skutečností zla je konstantou naší lidské existence. Ve chvílích této nepříjemné konfrontace častokrát selháváme ve své důvěře v Boží moc. Bůh se nám zdá být vzdálený a cizí. Dnešní úryvek evangelia nás však zve, abychom i v nepořádku a těžkostech našich osobních dějin objevili Boží přítomnost, abychom Boha jednoznačně poznali jako jednajícího. Všemohoucí Bůh má dost moci, aby temnotu obrátil ve světlo, aby bouři přivedl k pokoji. Stačí jedno jediné slovo. Zlo je reálné, dramaticky je zakoušíme v životních bouřích. Je však zároveň velkou příležitostí pro nás, abychom se v důvěře obraceli k Bohu. Namísto ztráty víry a pochybností abychom takové bouře využili jako šance pro upevnění své víry a pro zakoušení Boží velikosti.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

22. 6.

Gn 12,1-9

Mt 7,1-5

Komentář: Mt 7,1-5
Zamysli se nad tím "jakou mírou měříš." Jsi ochoten/ochotna změnit své smýšlení nebo máš už všechny přečtené, ničím tě – kvůli tobě samé(mu) – nemohou překvapit?

23. 6.

Gn 13,2.5-18

Mt 7,6.12-14

Komentář: Mt 7,6.12-14
Dá se o tvém životě říci, že je vytrvalým hledáním těsné brány a úzké cesty? Pokud ne, co ti brání v jejich hledání a nacházení?

24. 6. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele

Iz 49,1-6 Sk; 13,22-26

Lk 1,57-66.80

Komentář: Lk 1,57-66.80
Lpění na tradicích ("Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje") mne může odvádět od Boží milosti, jejíž cesty jsou stále nové a jež mne zve každý den k proměně mého smýšlení!

25. 6.

Gn 16,1-12.15-16

Mt 7,21-29

Komentář: Mt 7,21-29
"Kdo tato má slova slyší a podle nich jedná." Písmo jistě znám, patří k mému životu. A jak je tomu s mým jednáním, proměňují je Ježíšova slova? Opravdu stavím na skále?

26. 6.

Gn 17,1.5.9-10.15-22

Mt 8,1-4

Komentář: Mt 8,1-4
Ježíšovo "Chci" chce zaznívat i do mého života, do mých starostí a trápení. Mám důvěru onoho malomocného? Spolehnu se na Krista?

27. 6.

Gn 18,1-15

Mt 8,5-17

Komentář: Mt 8,5-17
Ježíš přináší spásu a uzdravení všem, to platí i dnes. A nejen pro "privilegované" křesťany – naopak – právě "synům království" hrozí, že "budou vyhnáni do temnot" pro svou nevěru, jestliže jejich víra nebude živá a nebude růst!