1. neděle adventní - C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista, a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

1. ČTENÍ

Jeremiáš ohlašuje nástup nového krále pomocí dvou výmluvných symbolů: výhonku a jména. První symbol naznačuje zcela nový začátek, který je čistě darem od Boha. Na vyprahlé poušti lidstva (Iz 53), na suchém pařezu Davidovy dynastie (Iz 11) Bůh nechá vypučet zázrak spásy. Druhý symbol je jméno nového krále a jeho města: ”Hospodin je naše spravedlnost”. V Jeremiášově době byl králem Sidkijáš (”Hospodin je spravedlivý”), jenž byl v područí babylónské mocnosti. Ironickému jménu tohoto krále staví Jeremiáš do protikladu jméno krále spasitele, který se právem bude jmenovat ”Hospodin je naše spravedlnost”. Tato spravedlnost nabízená unavenému lidu bude spočívat v plnosti pokoje a života.

Jer 33,14-16

Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.
V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: ”Hospodin je naše spravedlnost.”

ŽALM 25

Odpověď: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, - a pouč mě o svých stezkách. - Veď mě ve své pravdě a uč mě, - neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Hospodin je dobrý a dokonalý, - proto ukazuje hříšníkům cestu. - Pokorné vede k správnému jednání, - pokorné učí své cestě.

Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost - pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. - Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, - dává jim poznat svou smlouvu.

2. ČTENÍ

I přes pochvalné svědectví o činné víře a lásce, solunští věřící nemají zůstat na místě, ale mají dál růst v této lásce. Pravá láska je totiž stálý pohyb k lásce ještě větší a hlubší. Tento růst je však především darem od Boha (v. 12), který přináší posilu a posvěcení (v. 13). Touto cestou mají jít vstříc Pánu, který jednou přijde ve slávě (v. 13).

1 Sol 3,12-4,2

Bratři! Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.
Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.

EVANGELIUM

Kontextem této evangelní perikopy je řeč o konci světa a o slavném příchodu ”Syna člověka” (viz Dan 7,13-14). Před tímto příchodem svět prožije bouřlivé změny, které poruší celkovou rovnováhu vesmíru a uvrhnou jej do prvotního chaosu (Gn 1,2). A právě během těchto hrůzných úkazů Kristovi učedníci nemají podlehnout strachu a skleslosti, ale mají nabrat novou odvahu a ”vztyčit hlavu”. Tento symbol poukazuje na to, že pro církev končí období ponížení a pronásledování, kdy musela mít ”skloněnou hlavu”. Cesta k překonání všech zkoušek vede skrze bdělost (do protikladu k ní je postavena nestřídmost - v. 34) a vytrvalou modlitbu.

Lk 21,25-28.34-36

Ježíš řekl svým učedníkům: ”Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.”

K ZAMYŠLENÍ

Záměrem této evangelní zvěsti není ukojit naši zvědavost o tom, které a jaké hrůzy budou doprovázet konec světa. Ježíšovi jde o mnohem víc: ukázat nám cestu, jak obstát. A ta cesta vede skrze bdění a modlitbu. Bdít neznamená jen vést střízlivý styl života, ale především mít otevřené oči pro různá znamení, skrze která Bůh promlouvá do našich životů. A takové ”bdění” je možné jen skrze modlitbu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Iz 2,1-5

Mt 8,5-11

Komentář: Mt 8,5-11
Odpověď obdivuhodná také proto, že pro tohoto vojáka Kristovo slovo nezůstává abstraktní: je tak skutečné a spolehlivé jako některé ”jistoty” z jeho vlastního života. Dokázal bys formulovat pomocí nějakých skutečností z běžného života, jak si představuješ ”účinnost” Kristova slova?

Iz 11,1-10

Lk 10,21-24

Komentář: Lk 10,21-24
Uvědomuješ si, že jsi poznal něco výjimečného?

Iz 25,6-10a

Mt 15,29-37

Komentář: Mt 15,29-37
Už na začátku této adventní doby si mohu uvědomit, že v tomto období jde především o to, abych nechal Krista svobodněji působit v mém životě: působit svým uzdravením, svým milosrdenstvím právě vůči mně.

Iz 26,1-6

Mt 7,21.24-27

Komentář: Mt 7,21.24-27
Slyšet Kristova slova: je to samozřejmost? Nebyl by smysluplným adventním úkolem věnovat se pozornějšímu naslouchání Kristových slov?

Iz 29,17-24

Mt 9,27-31

Komentář: Mt 9,27-31
Věříš, že Ježíš může konat to, oč ho prosíš? Nebo ve skutečnosti prosíš bezmyšlenkovitě, z ”dobrého zvyku”? Víra však není totéž co křečovité lpění na svých přáních: víra hledá především to, co chce Kristus.

Iz 30,19-21.23-26

Mt 9,35-10,1.5-8

Komentář: Mt 9,35-10,1.5-8
Adventní doba je dobou milostí, časem spásy: neboj se odkrývat před Pánem rány, které třeba máš hluboko v srdci. On ti rozumí, on má moc tě potěšit a uzdravit. Neboj se přijít k němu s důvěrou!