Křest Páně - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA

Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil.“

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Od 40. kapitoly se styl proroka Izaiáše mění, proto se domníváme, že jde o jiného autora než v předešlých kapitolách. Tento text vznikl v době největšího útlaku v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. a právě zde Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. Jak jeho záchrana bude vypadat?

Iz 42,1-4.6-7

Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku.
Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

ŽALM 29

Tento žalm mluví o „hlasu“ Hospodina. Jak tento Boží hlas působí? Může bořit, obracet cedry…, ale především vzbuzuje chválu věrných.

Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu

Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu!
Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodinův, jak je velkolepý!
Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.

2. ČTENÍ

Apoštol Petr se podivuhodným způsobem dostane do domu pohanského setníka Kornelia, který zatoužil poznat víru. Když Petr slyší, že Bůh jedná v srdcích těchto pohanů, plný radosti vypráví, jak to všechno s Ježíšem začalo…

Sk 10,34-38

Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.
Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Jan říkal: Přichází mocnější než já; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Aleluja.

EVANGELIUM

Všichni synoptici (Mt, Mk, Lk) uvádějí scénu Ježíšova křtu. Jde tedy o zásadní skutečnost, nikoli jen projev Ježíšovy pokory… Jan správně uvádí, že Ježíš nepřijímá křest jako znamení obrácení či pokání za vlastní hříchy. Pán takto zahajuje svoji misi záchrany a své veřejné vystoupení! Protože se zde objevuje celá Nejsvětější Trojice, bude tedy také dílo záchrany dílem celé Trojice.

Lk 3,15-16.21-22

Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Hle, ten, o němž Jan Křtitel řekl: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Děkujeme ti, Bože, žes nás nasytil svátostným pokrmem, a pokorně tě prosíme: dej, abychom se směli nazývat a skutečně byli tvými dětmi a věrně poslouchali tvého jednorozeného Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Liturgická doba nás každoročně vede postupně jednotlivými etapami Ježíšova života až k okamžiku nanebevstoupení. Na narození v liturgii možná příliš rychle navazuje počátek veřejného vystoupení. Evangelia nerozebírají dobu mezi dětstvím a Ježíšovou dospělostí. Narození a zahájení veřejné činnosti spojuje skutečnost „počátku“. Stojíme na počátku hlásání evangelia. Co bylo prvním impulsem? Poslání. Ježíš je nebeským Otcem vyslán zvěstovat záchranu, ukázat, kdo Bůh je a jak člověka miluje. Ježíš nepřišel na zem za trest ani nejedná bez Otcova vědomí. Celé dílo záchrany je společný projekt Nejsvětější Trojice. Dnes máme vzácnou příležitost zahlédnout podstatu evangelia. Bůh Otec miluje svého Syna a je to jejich vzájemná láska, která ukazuje, že Bůh touží být mezi lidmi, v jejich světě protkaném obtížemi, a právě uprostřed něj člověka vykoupit.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 14. 1.

Žid 1,1-6

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil?' A dále: `Já mu budu otcem a on mi bude synem.' A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: `Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!'

Mk 1,14-20

Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!" Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova (syna) Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

Komentář: Žid 1,1-6
Bůh k nám mluví i dnes. Skrze svého Syna. Zcela konkrétně se ukazuje v nemocných, potřebných, je přítomen v těch na okraji. K Bohu není jiné cesty než přiblížení se k těm, které měl Ježíš tolik rád…

ÚTERÝ 15.1.

Žid 2,5-12

Bůh nepodřídil budoucí svět, o němž mluvíme, andělům. Někdo totiž vydal kdesi toto svědectví: `Co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jenom trochu jsi ho ponížil pod anděly; slávou a ctí jsi ho korunoval; všechno jsi mu podřídil pod nohy.' Ve (slovech) `podřídil mu všechno' (je obsaženo), že nenechal nic, co by mu podřízeno nebylo. Teď sice ještě nevidíme, že všechno je mu podřízeno. Vidíme však, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby z milosti Boží za všechny (lidi) podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry, když říká: `Budu hlásat tvoje jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění budu tě chválit.'

Mk 1,21b-28

V městě Kafarnau vstoupil Ježíš hned v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu přísně rozkázal: "Mlč a vyjdi z něho!" Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

Komentář: Žid 2,5-12
Svět, jehož vykoupení stálo Ježíše tolik bolesti a hořkosti lásky, je svěřen člověku. Právě člověk je pokračovatelem Božího záměru. Obstojí?

STŘEDA 16.1.

Žid 2,14-18

Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.

Mk 1,29-39

Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!" Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.

Komentář: Žid 2,14-18
Sourozenectví s Ježíšem, naplnění vztahu s Ním. On zná i naše současné problémy. Není totiž nic, co by sám nepoznal. Kéž mě toto vědomí povzbuzuje!

ČTVRTEK 17.1.

Žid 3,7-14

(Bratři!) Jak říká Duch svatý: `Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce, jako kdysi (na místě) vzpoury, jako v den pokušení na poušti; tam mě vaši otcové pokoušeli a chtěli důkazy, ačkoli čtyřicet roků viděli, co jsem konal. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce pořád bloudí a nechtějí rozumět mým záměrům. A tak jsem ve svém hněvu přísahal: Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.' Dejte pozor, bratři, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od živého Boha. Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, pokud ještě trvá ono `dnes', aby se nikdo z vás nezatvrdil sveden hříchem. Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru.

Mk 1,40-45

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš - jim na svědectví." On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže (Ježíš) už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad.

Komentář: Žid 3,7-14
Kdykoli zatvrzuji své srdce, jsem sám proti sobě. Navzdory létům mohu být stále mladý! Pokud si uchovám „počáteční důvěru“.

PÁTEK 18.1.

Žid 4,1-5.11

(Bratři!) Přislíbení, že je možno vejít na místo (Božího) odpočinku, (trvá dále). Proto se bojme, aby snad někdo z vás nemyslel, že se tam nemůže dostat. Ta radostná zvěst (platí) totiž stejně nám jako (Izraelitům na poušti). Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra. Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to (Bůh) řekl: `A tak jsem ve svém hněvu přísahal: Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.' Je to (ono odpočinutí) po stvoření světa, když (Bůh) svoje dílo dokončil. (V tom smyslu) se kdesi říká o sedmém dnu: `Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací'; tady však čteme: `Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.' Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti.

Mk 2,1-12

Když se Ježíš po (několika) dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství (lidí) se s ním nemohli k němu dostat. (Proto) nad tím místem, kde byl (Ježíš), odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten (člověk) tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější - říci ochrnulému: `Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: `Vstaň, vezmi své lehátko a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!" On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!"

Komentář: Žid 4,1-5.11
Zmínka o radostné zvěsti (euangelion!) je příslibem pro všední dny tohoto roku. Na rozdíl od Izraelitů reptajících na poušti vezmu nabídku vážně: ochotně bez reptání vyjdu na cestu.

SOBOTA 19.1.

Žid 4,12-16

(Bratři!) Boží slovo je (plné) života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat. Máme tedy vynikajícího velekněze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme (svého) vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

Mk 2,13-17

Ježíš znovu vyšel k moři. Všechen lid přicházel k němu a on je učil. Když šel dál, uviděl Alfeova syna Léviho, jak sedí v celnici. Řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když pak byl (Ježíš) u stolu v jeho domě, mnoho celníků a hříšníků zaujalo místo u stolu s ním a s jeho učedníky; bylo totiž mnoho těch, kdo ho následovali. Když učitelé Zákona z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, řekli jeho učedníkům: "Proč jí s celníky a hříšníky?" Ježíš to zaslechl a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky."

Komentář: Žid 4,12-16
Ježíš – opravdový Velekněz, jediný prostředník mezi Bohem a mnou. Jakékoli jiné „cestičky“ se ukazují jako slepé. Chci se jej držet a milovat jej proto, že je tak soucitný a zná mě!