Bože, kéž bys protrhl nebe a sestoupil. (Iz 63:19) - Citát z Bible na každý den

Sekce: Nedělní liturgie

3. 2. 2019

4. neděle v mezidobí - Cyklus C

Není vždy snadné začít, ať jde o studium, práci, rozhodnutí udělat důležitý životní krok nebo poprvé přijít mezi neznámé lidi. V textu evangelia budeme provázet Ježíše na začátku jeho veřejného působení. A hned zakusí odmítnutí. Dnešní neděle tak může být modlitbou za tyto okamžiky, za mladé lidi, za všechny, kteří musí učinit rozhodnutí, i za ty, kdo zakusili odmítnutí a neví, jak dál.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Úvod knihy je popisem povolání, tedy předání mandátu. Prorok Jeremiáš začal působit v roce 626 př. Kr. a jeho mise končí definitivním pádem Jeruzaléma (587 př. Kr.). Jeho proroctví je prolnutím Boží přízně k Izraeli a kritikou nedůvěry Izraele k Bohu. Podobné napětí uslyšíme i v dnešním evangeliu.

Jer 1,4-5.17-19

Za krále Jošíjáha Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi.
Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejich knížatům, proti jejím kněžím i lidu země. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.“

ŽALM 71

V prvním čtení se dal prorok Jeremiáš do služeb Hospodinu. Co je jeho silou? Bůh sám! O Pána se opírá.

Odpověď: Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.

K tobě se utíkám, Hospodine, – nechť nejsem zahanben navěky! – Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, – nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!
Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, – neboť tys moje skála a tvrz. – Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného.
Vždyť tys má naděje, Pane, – má důvěra od mého mládí, Hospodine! – V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, – od klína mé matky byls mým ochráncem.
Ústa má budou vyprávět o tvé spravedlnosti, – po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. – Bože, učils mě od mého mládí, – až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.

2. ČTENÍ

Ve 12. kapitole zaznělo poučení, jak se lidé s různými duchovními dary vzájemně doplňují. Svatý Pavel tak řeší spor mezi Korinťany, kteří se hádají, které charisma je větší. Charismata či funkce jsou jen cestou, která slouží něčemu zásadnějšímu!

1 Kor 12,31 – 13,13

Bratři! Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje.
Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží.
Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné.
Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne.
Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.

EVANGELIUM

Ocitli jsme se na začátku Ježíšova veřejného vystoupení, jsme v jeho rodišti, v nazaretské synagoze, kde Kristus právě přečetl úryvek proroka Izaiáše. Lidé reagují bouřlivě, protože Ježíš naznačil, že Izrael nemusí být první, kdo zakusí Boží záchranu. Sidón i Sýrie jsou místa mimo území Izraele a jejich obyvatelé byli pohané.

Lk 4,21-30

Ježíš promluvil v synagoze: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: „Není to syn Josefův?“
Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“
Dále řekl: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“
Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty posiluješ svůj lid svátostným pokrmem; dej, ať stále roste život z víry, abychom všichni dosáhli plnosti vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíš v synagoze čte proroka Izaiáše: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst…“ (Lk 4,18 srov. Iz 61,1-2). A pak řekne neuvěřitelnou věc: „Dnes se toto Písmo naplnilo.“ To posluchače muselo překvapit. Jenže pak přišla otázka: „Vždyť ho známe, jak by mohl něco takového říci zrovna on?“ Není snadné obstát v očích druhých. Mnozí lidé zápasí celý život o ocenění druhými. Trefně říká svatý Pavel v 1 Kor 13, že důvodem našeho vztahu k druhým není jejich výkon, znalosti či postavení. Oni jsou Bohem milováni. Jestliže je miluje Bůh, jak zareagujeme my?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 4.2.

Žid 11,32-40

Bratři! Co mám ještě říci? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeonovi, Bárákovi, Samsonovi, Jiftáchovi, Davidovi, Samuelovi a o prorocích. Vírou zvítězili nad říšemi, konali spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo slíbeno, zacpali tlamy lvům, uhasili prudký oheň, unikli ostří meče; ačkoli byli slabí, dosáhli velké síly, osvědčili se jako hrdinové ve válce, obrátili cizí vojska na útěk. Ženy dostaly své mrtvé nazpátek živé. Někteří se nechali natahovat na skřipec a odmítli osvobození, protože chtěli dosáhnout lepšího vzkříšení. Jiní opět zakusili posměch a bití, ano i pouta a žalář. Byli kamenováni, na mučidlech trýzněni, pilou řezáni, umírali na rány od meče. Chodili zašití v kůžích ovčích a kozích, třeli bídu, zakoušeli útisk a násilí. Ti, kterých nebyl svět hoden, museli bloudit po pouštích a horách, po jeskyních a zemských roklích. A ti všichni, i když za svou víru dostali skvělé uznání, nedočkali se toho, co bylo slíbeno. To proto, že Bůh přichystal něco lepšího nám, takže nemohli bez nás dosáhnout dokonalosti.

Mk 5,1-20

Ježíš a jeho učedníci se přeplavili na druhý břeh moře do gerazenského kraje. Sotva vystoupili z lodi, hned proti němu běžel z hrobních slují člověk posedlý nečistým duchem. Bydlel v hrobových jeskyních a už ani řetězy ho nikdo nemohl svázat. Často ho totiž spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, ale on řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal – nikdo neměl sílu ho zkrotit. Po celé dny a noci se potuloval po těch jeskyních a po horách, křičel a tloukl se kameny. Když zdálky spatřil Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně vykřikl: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrap mě!“ Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“ Také se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Moje jméno je Pluk, protože je nás mnoho.“ A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Na stráni se tam páslo velké stádo vepřů. Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás do těch vepřů. Nech nás do nich vejít.“ Ježíš jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do vepřů. A to stádo se hnalo po příkrém srázu do moře – bylo jich na dva tisíce – a v moři se utopilo. Pasáci vepřů utekli a oznámili to v městě i po dvorcích. Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíšovi a viděli toho posedlého zlými duchy, který jich míval v sobě celý pluk, jak tam sedí oblečený a při zdravé mysli, padla na ně bázeň. Ti, kdo viděli, jak se to stalo s tím posedlým a s vepři, jim to vypravovali. Tu začali Ježíše prosit, aby z jejich kraje odešel. Když nastupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby u něho směl zůstat. On mu to však nedovolil, ale řekl mu: „Jdi domů ke své rodině a vypravuj jim, jak veliké dobrodiní ti Pán prokázal a jak se nad tebou smiloval.“ Odešel tedy a začal v Desetiměstí rozhlašovat, jak veliké dobrodiní mu Ježíš prokázal. A všichni se tomu divili.

Komentář: Žid 11,32-40
Vítězství skze víru, ale též utrpení právě pro víru. Na našem Pánu se obojí spojí. A život učedníka provází utrpení, zkoušky, ale i vítězství s Ježíšem! Naše tázání po smyslu utrpení zde může číst naznačenou odpověď…

ÚTERÝ 5.2.

Žid 12,1-4

Bratři! Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se (člověk) snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.

Mk 5,21-43

Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla zázračná moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, zbavena svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel do světnice, kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče hned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. Lidé byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

Komentář: Žid 12,1-4
Platí to zvláště dnes: co lidí nás pozoruje! Pro mnohé jsme jediným evangeliem, které čtou. A vidí. Reprezentujeme dobře Ježíše – toho, na kterého máme upřené oči?

STŘEDA 6.2.

Žid 12,4-7.11-15

Bratři! V boji proti hříchu jste ještě nekladli odpor až do krve. Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: `Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.' V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil. Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se nikdo svou liknavostí nepřipravil o Boží milost a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u mnoha lidí.

Mk 6,1-6

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.

Komentář: Žid 12,4-7.11-15
Úvodní větu úryvku chci mít před očima vždy, když jsem v pokušení a na kraji svých sil. Péče o člověka jde směrem od vedení jednotlivce k mnoha lidem v okolí. To je Boží pedagogika, doprovázení!

ČTVRTEK 7.2.

Žid 12,18-19.21-24

Bratři! Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby Bůh už k nim nemluvil. A to, co viděli, bylo tak hrozné, že Mojžíš řekl: `Celý se třesu strachem.' Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.

Mk 6,7-13

Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Komentář: Žid 12,18-19.21-24
Mohu přemýšlet, jaký je rozdíl mezi strachem a posvátnou bázní… Křtem jsem napojen na Ježíše. On léčí svou krví naše vztahy k Otci i k lidem.

PÁTEK 8.2.

Žid 13,1-8

Mějte se navzájem trvale rádi jako bratři. Nezapomínejte na pohostinnost, protože tak přijali někteří ve svém domě anděly, aniž to tušili. Pamatujte na vězně, jako byste byli sami vězněni s nimi, na ty, kteří jsou týráni, protože i vy žijete na zemi těžký život. Manželství ať je u všech v úctě a manželské lože neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky. V jednání ať vás neovládá lakota; spokojte se s tím, co máte. Vždyť Bůh sám slíbil: `Nikdy tě neopustím, nikdy tě nenechám bez pomoci!' Proto můžeme s důvěrou říkat: `Pán je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?' Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.

Mk 6,14-29

Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se stalo známým. Říkalo se, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto že v něm působí zázračné síly. Jiní říkali: „Je to Eliáš,“ jiní zase: „Je to prorok – jako jeden z proroků.“ Když to Herodes uslyšel, řekl: „Jan, kterého jsem dal stít, byl vzkříšen.“ Herodes totiž dal Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, protože si ji vzal za ženu. Jan říkal Herodovi: „Není dovoleno, abys měl za ženu manželku svého bratra!“ Herodias proto na něj zanevřela a nejraději by ho připravila o život, ale nemohla. Herodes totiž měl před Janem strach. Znal ho jako spravedlivého a svatého člověka a chránil ho. Když ho slyšel, byl celý nesvůj, přesto však si ho rád poslechl. Naskytla se vhodná chvíle, když Herodes na své narozeniny vystrojil hostinu svým hodnostářům, důstojníkům a významným lidem z Galileje. Vstoupila tam i dcera té Herodiady a tančila. Herodovi i hostům se tak zalíbila, že král řekl dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“ A pod přísahou jí mnoho slíbil: „O cokoli požádáš, dám ti to, i kdyby to byla polovina mého království!“ Ona vyšla ven a zeptala se matky: „Co bych si měla žádat?“ Ta odpověděla: „Hlavu Jana Křtitele.“ Hned se tedy rychle vrátila ke králi a žádala si: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům ji nechtěl odmítnout. Hned tedy poslal král kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten odešel a sťal ho ve vězení, přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce a dívka ji dala své matce. Když o tom uslyšeli Janovi učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali ho do hrobu.

Komentář: Žid 13,1-8
Vyvrcholením tohoto listu je povzbuzení k životu pro druhé. Není jiné náboženství, které by bylo podobně praktické!

SOBOTA 9.2.

Žid 13,15-17.20-21

Bratři! Skrze Ježíše podávejme Bohu stále oběť chvály, to je ovoce rtů, které chválí jeho jméno. Nezapomínejte na dobročinnost a mějte pochopení pro druhé: to jsou oběti, jaké se Bohu líbí. Své představené poslouchejte a podřizujte se jim! Oni bdí nad vaší duší a jednou za ni budou odpovídat. Ať to mohou dělat s radostí, a ne se vzdycháním. To by vám neprospělo. Bůh, dárce pokoje, který vyvedl z mrtvých našeho Pána Ježíše, velikého pastýře ovcí – protože on zpečetil svou krví věčnou smlouvu – ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli, a nechť působí v nás, co je mu milé skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věčné věky. Amen.

Mk 6,30-34

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Komentář: Žid 13,15-17.20-21
Pochopení pro druhé… jak je to někdy těžké! A přece právě to je jedna z „obětí, které se Bohu líbí“.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY: TÉMA TÝDNE kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů: - http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/ NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy - http://www.pastorace.cz/kazani PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI na základě aktuálního dění: - http://www.pastorace.cz/primluvy na základě nedělních biblických textů: - http://www.pastorace.cz/Kazani/ LITURGICKÝ KALENDÁŘ Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 - http://www.pastorace.cz/kalendar/ MISÁL NA WEBU, odkud čerpáme biblické texty na každý den http://www.liturgie.cz/misal/ VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM http://www.vojtechkodet.cz/videa/uvody-do-nedeli/ BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe. Televize Noe svým divákům také přináší přímé přenosy ze slavnostních bohoslužeb ve Vatikánu a z papežových cest po světě - www.tvnoe.cz - www.proglas.cz

Co jsou to roráty?

Co jsou to roráty?
(28. 11. 2020) Prastaré adventní zpěvy, které se zpívají v brzkých ranních hodinách jen za svitu svící…

Prosincové číslo časopisu IN!

Prosincové číslo časopisu IN!
(26. 11. 2020) Doba adventní je doba očekávání. Můžeme očekávat spoustu věcí, lepší situaci, lepší zdraví, lepší životní podmínky, ale…

Adventní dokreslovací knížka pro děti

(25. 11. 2020) Ahoj děti! Určitě už znáte vyprávění o tom, co všechno se stalo, než se Ježíš narodil. Teď si o tom s námi můžete…

Advent

Advent
(23. 11. 2020) Advent: informace, význam, základní info, datum, roráty, výroba věnců, pro děti...

Ježíš Kristus Král, Boží království

(23. 11. 2020) Žádné království z tohoto světa, žádný král ani žádná vláda neřeší úplně a s konečnou platností osud jednotlivého…

Kdy začíná advent 2019?

(22. 11. 2020) Datum 1. adventní neděle 2019 připadá na neděli 1.12.2019