32. neděle v mezidobí - Cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Příběh se odehrává v 9. stol. př. Kr. v době, kdy v Severním Izraeli vládl král Achab a jeho pohanská manželka Jezabel (původem z pohanského Sidonu, dnešní Libanon), která přinesla do země pohanské kulty. Hospodin trestá odpadnutí Izraele od víry suchem v celé zemi. Paradoxně ve vedlejší pohanské zemi (Sarepta patřila k Sidonu) žila žena – pohanka, která ctila Hospodina. A tato pohanka zakusila v této době požehnání.

1 Král 17,10-16

Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal na ni: „Vezmi s sebou také kousek chleba!“
Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme.“
Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“
Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

ŽALM 146

Žalm reaguje nejen na čtení, ale vyjadřuje naši hlubokou víru, že Bůh se zastane těch, kdo jsou mu věrni.

Odpověď: Duše má, chval Hospodina! Nebo: Aleluja!

Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout navěky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

List Židům pokračuje ve své argumentaci, která vysvětluje, proč Ježíš může být knězem přinášejícím oběť za všechny lidi, i když neodpovídá židovským předpisům o kněžství podle Starého zákona. Srovnání se starozákonní obětí smíření svátku Jom kipur ukazuje, že Ježíšova oběť se již nikdy nebude opakovat. Předchozí oběti byly jen náznakem toho, co se v Kristu stalo jednou provždy a v nejvyšší míře.

Žid 9,24-28

Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM

Navazujeme na poslední Ježíšovu kontroverzi s farizeji. Po našem úryvku přichází pouze slovo o konci věků a následný popis událostí Velikonoc. Proto význam popsané scény není diskusí nad výší příspěvků, ale shrnutím, co znamená přijmout celou Ježíšovu zvěst. Tato žena se zcela vydala Bohu včetně své budoucnosti. To je akt víry!

Mk 12,38-44

Ježíš učil zástupy: „Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“
Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.

K ZAMYŠLENÍ

„Jde jim zase o peníze,“ můžeme slyšet při vyslechnutí dnešního evangelia. Ale pozorný čtenář dobře postřehl, že právě o ně vůbec nešlo. Proč Pán sleduje přispěvatele, když šlo o ryze osobní věc? Leží mu na srdci učedníci. Brzy s ním ztratí bezprostřední kontakt. Budou vědět, jak mají sami ve svém soukromém životě žít poselství evangelia? Příkladem je vdova, žena bez zajištění, které tehdy poskytoval manžel. Nyní je bez příjmů. A ona dala všechno, co měla! Vzdala se všech jistot. Pán poznal, že motivací bylo naprosté odevzdání se Bohu, naprostá důvěra a víra v Hospodinovu moc. Tento obraz bude apoštoly doprovázet, až Ježíš nebude s nimi. Takto mají žít i oni.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

8.11.

Mdr 1,1-7

Moudrost je duch, který miluje lidi. Duch Páně naplňuje svět.
Začátek knihy Moudrosti.
Milujte spravedlnost, vládcové země, správně smýšlejte o Pánu a hledejte ho upřímným srdcem. Těm, kdo ho nepokoušejí, dává se nalézt, zjevuje se těm, kdo v něho věří. Zvrácené myšlenky však od Boha oddělují, všemohoucnost se neprojevuje na výzvy pošetilců. Do zlovolné duše nevchází moudrost, nesídlí v těle oddaném hříchu. Svatý duch kázně utíká před lstí, uniká nerozvážným myšlenkám, odchází, když se blíží nepravost. Vždyť moudrost je duch, který miluje lidi, ale nenechá bez trestu tupitele, který se provinil slovy, protože Bůh je svědkem jeho ledví, pravdivým pozorovatelem jeho srdce a posluchačem jeho řečí. Duch Páně naplňuje svět a ten, který vše obsahuje, ví o všem, co se mluví.


MEZIZPĚV – ŽL 139,1-3.4-6.7-8.9-10
Veď mě, Hospodine, cestou odvěkou!
Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš,
ty víš, když sedám i když vstávám.
Poznáváš mé myšlenky již zdálky;
ať jdu nebo ležím, ty to určuješ,
všímáš si všech mých cest.
Slovo ještě nemám na jazyku:
hle, už je znáš, Hospodine, celé.
Obklopuješ mě zezadu i zpředu
a kladeš na mě svou dlaň.
Podivuhodná je pro mě tvá znalost,
vznešená a nepochopitelná.
Kam se mohu uchýlit před tvým duchem,
kam až utéci před tvou tváří?
I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam,
i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!
I kdybych si připjal křídla jitřenky
a spočinul na nejzazším moři,
i tam mě povede tvá ruka
a uchopí mě tvá pravice.

Lk 17,1-6

Když se sedmkrát za den na tebe obrátí a řekne: „Je mi to líto“, odpusť mu!
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, od koho pocházejí! Bylo by pro něho lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných. Dejte si pozor! Když tvůj bratr zhřeší, domluv mu, a bude-li toho litovat, odpusť mu! A když se proti tobě prohřeší sedmkrát za den a sedmkrát se na tebe obrátí a řekne: `Je mi to líto', odpusť mu!“ Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: `Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.“

Komentář: Lk 17,1-6
Dokážu být podobný svému Pánu v jeho odpouštění? Moje víra je odrazem toho, nakolik se mu podobám.

9. 11. svátek Posvěcení lateránské baziliky

Ez 47,1-2.8-9.12 nebo 1 Kor 3,9c-11.16-17; Žl 46

EZ 47,1-2.8-9.12
Viděl jsem vodu vytékající z chrámu; a všichni, k nimž se ta voda dostala, se uzdravili.
Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější brá-ně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřesta-ne jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“

MEZIZPĚV - ŽL 46 (45), 2-3.5-6.8-9 ODP.: 5
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, přesvatému stánku Nejvyššího.
Bůh je naše útočiště a síla,
osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země,
i kdyby se hory řítily do hlubin moře.
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu,
přesvatému stánku Nejvyššího.
Bůh je v jeho středu, nepohne se,
od časného jitra ho Bůh bude chránit.
S námi je Hospodin zástupů,
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.

2. ČTENÍ - 1 KOR 3,9C-11.16-17
Jste Božím chrámem.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
(Bratři!) Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen – a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

Jan 2,13-22

EVANGELIUM – JAN 2,13-22
Řekl to o chrámu svého těla.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal zprovazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‘Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.’ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Komentář: Ez 47,1-2.8-9.12
Jako svěží voda, která vyvěrá z chrámu a uzdravuje, tak má z našich kostelů – i církve! – proudit milost. A má se dostat až k těm, kdo stojí daleko.

10.11.

Mdr 6,1-11; Žl 82;

MDR 6,1-11
Slyšte, králové, a naučte se moudrosti.
Čtení z knihy Moudrosti.
Slyšte, králové, a buďte rozumní, poučte se, vládcové dalekých krajin! Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu, kteří se pyšníte množstvím národů! Od Pána jste dostali moc, od Nejvyššího vládu. On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly, protože jste nevládli správně, nezachovávali jste zákon, nechovali jste se podle Boží vůle, ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti. (Pán) na vás přijde strašně a rychle, poněvadž držitele moci stihne neúprosný soud. Malému se totiž odpustí z milosrdenství, s velkou přísností však budou trestáni mocní. Svrchovaný vládce se nikoho nebojí, neohlíží se na moc, protože on stvořil malého i velkého, o všechny se stará stejně, ale mocné očekává přísná zkouška. Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás.

MEZIZPĚV – ŽL 82,3-4.6-7
Povstaň, Bože, suď zemi!
Zastávejte se utiskovaného a sirotka,
ubohému a chudému pomáhejte k právu!
Vysvoboďte utlačovaného a nuzného,
z moci bezbožných ho vytrhněte!
Já jsem řekl: „Jste bohy,
všichni jste syny Nejvyššího.
Ale zemřete jako lidé,
padnete jako každý z knížat.“

LK 17,11-19

Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí a přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“

Komentář: Lk 17,11-19
Chci být jako ten desátý, který měl čas se vrátit a poděkovat. Kéž jsou mé modlitby víc děkovné než prosebné.

11.11. sv. Martin

Mdr 7,22 – 8,1; Žl 119;

MDR 7,22-8,1
Moudrost je odlesk věčného světla, neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti.
Proces personifikace moudrosti začíná v knize Přísloví a objevuje
Čtení z knihy Moudrosti.
V moudrosti je duch myslící, svatý, jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný, hbitý, pronikající, neposkvrněný, jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý, nezkrotitelný, blahodárný, nakloněný lidem, stálý, neklamný, bezstarostný, všemohoucí, nade vším bdící, pronikající všechny duchy myslící, čisté a nejjemnější. Neboť moudrost je pohyblivější než každý pohyb, svou čistotou všechno proniká a prostupuje. Ona je výdech Boží moci, čirý výron slávy Všemohoucího, protože nic poskvrněného se do ní nedostane, neboť je odlesk věčného světla, neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti a obraz jeho dobroty. Ačkoli je jedna, všechno může, i když v sobě zůstává, všechno obnovuje, v průběhu věků vchází do svatých duší a tvoří z nich Boží přátele a proroky. Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí. Ona je totiž krásnější než slunce a nad všechna seskupení hvězd, srovnána se světlem vítězí nad ním, neboť po světle následuje noc, ale zlo nic nezmůže proti moudrosti, která se mocně rozpíná od jednoho konce světa k druhému a všemu vládne s dokonalostí.

MEZIZPĚV – ŽL 119,89.90.91.130.135.175
Navěky, Hospodine, trvá tvé slovo.
Navěky, Hospodine, trvá tvé slovo,
je pevné jako nebesa.
Od pokolení do pokolení je tvá věrnost,
založil jsi zemi, a ona trvá.
Podle tvých rozhodnutí trvá stále,
neboť všechno ti slouží.
Výklad tvých slov osvěcuje,
poučuje prosté lidi.
Jasnou tvář ukaž svému služebníku
a nauč mě svým příkazům!
Kéž jsem živ, abych tě chválil,
a tvá rozhodnutí ať mi pomáhají!

Lk 17,20-25

Boží království je mezi vámi.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když se farizeové zeptali Ježíše, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že by se to dalo pozorovat. Ani se nedá říci: `Hle, tady je!' nebo `tam je!' Neboť Boží království je mezi vámi.“ Učedníkům pak řekl: „Přijdou dny, kdy byste rádi viděli aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte ho. Budou vám říkat: `Hle, tady je!', `hle, tam!' Neodcházejte a neběhejte za nimi! Neboť jako blesk, když vyšlehne, zazáří od jednoho konce nebe až k druhému, tak to bude i se Synem člověka v jeho den. Napřed však musí mnoho vytrpět a od tohoto pokolení být zavržen.“

Komentář: Lk 17,20-25
Je-li království Boží už mezi námi, jak říká Pán, chci být jeho „ukázněným občanem“. A mít radost z jeho přítomnosti!

12.11.

Mdr 13,1-9; Žl 19;

Když dovedli prozkoumat svět, jak to, že nenašli jeho Pána?
Čtení z knihy Moudrosti.
Od přirozenosti byli zajisté pošetilí všichni lidé, kteří neměli znalost Boha a z toho, co viděli dobrého, nemohli poznat toho, kdo je, ani při pohledu na díla nepoznali umělce, ale pokládali oheň nebo vítr nebo hbitý vzduch nebo okruh hvězd nebo mohutnou vodu nebo nebeská světla za bohy, vládce světa. Jestliže uchváceni jejich krásou je považovali za bohy, měli poznat, oč je krásnější jejich Pán, vždyť je stvořil sám původce krásy. Jestliže žasli nad jejich silou a působením, měli z toho pochopit, oč je silnější jejich tvůrce. Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele. Avšak ti zasluhují jen malou výtku, vždyť snad jenom bloudí, když hledají Boha v touze ho najít. Vždyť se obírají jeho činy a snaží se je proniknout, ale dávají se strhnout zdáním, protože už to, co vidí, je krásné. Avšak ani ti nejsou bez omluvy. Přece když mohli tolik poznat, že dovedli prozkoumat svět, jak to, že přitom tím spíše nenašli jeho Pána?

MEZIZPĚV – ŽL 19,2-3.4-5
Nebesa vypravují o Boží slávě.
Nebesa vypravují o Boží slávě
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
Den dni o tom podává zprávu,
noc noci sděluje poučení.
Není to slovo a nejsou to řeči,
jejichž hlas by nebylo slyšet.
Do celé země vychází jejich hlahol,
až na konec světa jejich slova.

Lk 17,26-37

Den, kdy se zjeví Syn člověka.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako bylo v době Noemově, tak tomu bude v době Syna člověka: jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy a přišla potopa a zahubila všechny. Podobně se stalo v době Lotově: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli; ale ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, z nebe spadl oheň a síra a zahubilo to všechny. Právě tak to bude v den, kdy se zjeví Syn člověka. Kdo bude v ten den na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal, a stejně tak, kdo bude na poli, ať se nevrací nazpět! Pamatujte na Lotovu ženu! Kdo si bude hledět život zachránit, ztratí ho, a kdo by ho ztratil, zachová ho. Říkám vám: Té noci budou dva na jednom lůžku: jeden bude vzat, druhý ponechán. Dvě ženy budou spolu mlít obilí: jedna bude vzata, druhá ponechána.“ Zeptali se ho: „Kde, Pane?“ Odpověděl jim: „Kde bude tělo, tam se slétnou i supi.“

Komentář: Lk 17,26-37
Nejsem ve světě až příliš zabydlený? Pozor, aby mi rychlý příchod Pána v mých budovatelských či pastoračních plánech vlastně nepřekážel…

13. 11. památka sv. Anežky České

Mdr 18,14-16; 19,6-9; Žl 105

Otvírá se v Rudém moři volná cesta; (Izraelité) jako beránci poskakovali.
Čtení z knihy Moudrosti.
Když hluboké ticho objímalo všechno a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo seskočilo z královského trůnu z nebe jako nelítostný válečník do středu země, určené k záhubě. Jako ostrý meč neslo tvůj nezvratný rozkaz, a když tam dospělo, vše naplnilo smrtí. I když kráčelo po zemi, dotýkalo se nebe. Celé tvorstvo se ve své podstatě znovu od začátku přetvořilo, a tak sloužilo tvým rozkazům, aby tvoje děti byly uchovány beze škody. Bylo vidět, jak oblak zastínil tábor, jak se vynořuje suchá země tam, kde dříve byla voda, jak se otvírá v Rudém moři volná cesta, jak se na místě dravých proudů zelená pole. Všechen lid tudy přešel chráněn tvou rukou a hleděl na úžasné divy. Neboť jako koně se pásli, jako beránci poskakovali, když chválili tebe, Pane, svého zachránce.

MEZIZPĚV – ŽL 105,2-3.36-37.42-43
Pamatujte na divy, které učinil Hospodin.
Nebo: Aleluja.
Zpívejte Hospodinu, hrejte mu,
vypravujte o všech jeho divech!
Honoste se jeho svatým jménem,
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Pobil všechny prvorozené v jejich zemi,
prvotiny veškeré jejich mužné síly.
Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem,
nebylo nemocných v jejich kmenech.
Pamatoval na své svaté slovo,
které dal Abrahámovi, svému služebníku.
V radosti vyvedl svůj národ,
s jásotem své vyvolené.

Lk 18,1-8

Bůh se zastane svých vyvolených, kteří k němu volají.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš pověděl svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: `Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: `I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.'„ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

Komentář: Lk 18,1-8
Podobně jako se zastává Pán těch, kdo k němu volají, leží osud našeho národa na srdci naší dnešní světici. „Anežko, neodcházej, budeme tě ještě potřebovat,“ znělo moudré volání.

 

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:

 

KRATIČKÉ ZAMYŠLENÍ
"Téma týdne" reflektující text z neděle
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

VIDEO-ÚVODY K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz