Sekce: Nedělní liturgie
22. 9. 2019
25. neděle v mezidobí - Cyklus C
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoli soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Amos je první píšící prorok, působil v Severním Izraeli v 8. stol. př. Kr. Je známý neúprosnou kritikou vyděračských postojů tehdejší šlechty, ale také kritikou úcty k falešným božstvům. Obrácení k Hospodinu je cestou záchrany (Am 5,4; 8,11; 9,11-15).
Am 8,4-7
Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země a říkáte: „Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, nuzáka kupovat za stříbro a chudáka za opánky? I nejhorší obilí prodáme.“
Hospodin přísahal při Jakubově chloubě: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!“
ŽALM 113
Hospodin zná své služebníky, ač jsou chudí. Ale jsme my Božími služebníky?
Odpověď: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
Nebo: Aleluja.
Chvalte, Hospodinovi služebníci, – chvalte jméno Hospodinovo! – Buď velebeno Hospodinovo jméno – nyní i navěky!
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, – nad nebesa jeho sláva. – Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, – který trůní na výsosti – a shlíží dolů na nebe i na zem?
Slabého zdvihá z prachu, – ze smetiště povyšuje chudého, – aby ho posadil vedle knížat, – vedle knížat svého lidu.
2. ČTENÍ
Tři listy píše svatý Pavel dvěma blízkým spolupracovníkům – Timoteovi do Efezu a Titovi na Krétu (tzv. pastorální epištoly). Proto je náš list koncipován jako povzbuzení ke kvalitní službě pastýře a k plnohodnotnému životu křesťanů. Všimněme si klíčové teologické výpovědi o jediném prostředníku mezi Bohem a lidmi.
1 Tim 2,1-8
První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany.
Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.
EVANGELIUM
Tato perikopa navazuje na podobenství o milosrdném otci a marnotratném, resp. „poctivém“ synovi. Jakou roli hraje svázanost majetkem v myšlení učedníků? Pán ví, že správce majetku je nepoctivý! Nechválí nepoctivost, ale prozíravost a svobodu vůči majetku, který je pomíjivý.
Lk 16,1-13
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.’
Správce si řekl: ‘Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.’
Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‘Kolik jsi mému pánovi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.’ Pak se zeptal druhého: ‘Kolik ty jsi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto korců pšenice.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.’ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla.
A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných.
Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ
Tys dal svá nařízení, Hospodine, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
K ZAMYŠLENÍ
Následovat nepoctivost správce není cesta k pravému štěstí, vždyť i evangelium mluví o důsledcích, které na správce pro jeho nepoctivost dolehly. Co ale Pán chválí? Nesrovnávejme poctivého a nepoctivého správce. Srovnejme dva typy nepoctivých správců: první, kterého asi nejčastěji potkáváme a který ukradne majetek přímo pro sebe. A druhý, o kterém mluví evangelium, který si dá práci a získává si nepoctivostí přátele, tedy buduje vztahy. Oba jsou nepoctiví, ale druhý ví, že dobré vztahy mají větší váhu než samo zajištění a majetek! Kam míří naše úsilí? Nejsme pro samou honbu za majetkem, ač spravedlivě získaným, přeci jen zaslepeni, a neztrácíme tak lidské vztahy?
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
23.9.
Ezd 1,1-6
V prvním roce (vlády) perského krále Kýra mělo se naplnit Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášem. Proto Hospodin povzbudil ducha perského krále Kýra, že dal ústně i písemně vyhlásit po celém svém království toto: „Tak praví Kýros, perský král: Hospodin, Bůh nebes, dal mně všechna království země a přikázal mně, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě v Judsku. Kdokoli z vás, ze všeho jeho lidu – ať je s ním jeho Bůh! – může odejít do Jeruzaléma v Judsku a stavět dům Hospodinu, izraelskému Bohu, tomu Bohu, který je v Jeruzalémě. Každého, nechť bydlí kdekoli, ať podpoří místní obyvatelé stříbrem a zlatem, movitým majetkem, dobytkem i dobrovolnými dary pro Boží dům, který je v Jeruzalémě.“ Představitelé rodů Judy a Benjamína, kněží a levité i všichni, jejichž ducha Hospodin povzbudil, vydali se na cestu, aby stavěli Hospodinův dům v Jeruzalémě. Všechno okolní obyvatelstvo je velmi podpořilo stříbrnými nádobami a zlatem, movitým majetkem, dobytkem i vzácnými dary kromě toho, co dobrovolně obětovali.
Lk 8,16-18
Ježíš řekl zástupům: „Nikdo nerozsvítí svítilnu a nepřikryje ji nádobou ani ji nedá pod postel, ale postaví ji na podstavec, aby ti, kdo vcházejí, dobře viděli. Nic totiž není skryto, co nebude zjeveno, a nic není utajeno, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. Dávejte tedy pozor, ať dobře posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno, ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co myslí, že má.“
Komentář: Ezd 1,1-6
Dovedeme si představit radost Izraele z nabyté svobody? Ono vysvobození je obrazem záchrany, vysvobození a vykupitelského díla našeho Pána…
24.9.
Ezd 6,7-8.12b.14-20
Král Dareios napsal místodržitelům provincie „Za Eufratem“ toto: „Nerušte práci na tom Božím domě. Vladař Židů a židovští starší ať stavějí ten Boží dům na jeho původním místě. Vydávám rozkaz, co máte udělat pro ty židovské starší, pokud jde o stavbu Božího domu. Z královských prostředků, z daní (provincie) „Za Eufratem“ ať je těm mužům svědomitě proplácen potřebný obnos, aby stavba nevázla. Já, Dareios, vydávám tento rozkaz. Ať je svědomitě prováděn!“ Židovští starší stavěli a dílo se jim dařilo, jak prorokovali proroci Aggeus a Zachariáš, syn Iddův. Stavbu dokončili podle rozkazu Izraelova Boha a podle rozkazu perských králů Kýra a Dareia. Dům byl dostavěn do třetího dne měsíce adaru a v šestém roce vlády krále Dareia. Izraelité – kněží, levité i ostatní, kteří se vrátili z vyhnanství – slavili s radostí posvěcení Božího domu. Při posvěcení Božího domu obětovali sto býků, dvě stě beranů, čtyři sta beránků a jako oběť za hřích celého Izraele dvanáct kozlů podle počtu izraelských kmenů. Ustanovili kněze podle tříd a levity podle skupin, aby vykonávali v Jeruzalémě bohoslužbu, jak je psáno v knize Mojžíšově. Potom čtrnáctého dne prvního měsíce ti, kdo se vrátili z vyhnanství, slavili velikonoce. Levité se do jednoho očistili, takže všichni byli čistí. Zabili velikonočního beránka pro všechny, kdo se vrátili z vyhnanství, pro své bratry kněze i pro sebe.
Lk 8,19-21
Za Ježíšem přišla jeho matka a příbuzní, ale pro množství lidí se k němu nemohli dostat. Oznámili mu: „Tvoje matka a příbuzní stojí venku a rádi by tě viděli.“ Ale on jim odpověděl: „Moje matka a moji příbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boží slovo.“
Komentář: Ezd 6,7-8.12b.14-20
Izrael svědčí o Hospodinu před ostatními národy stavbou chrámu. Jak jsme využili nabytou svobodu my?
25.9.
Ezd 9,5-9
Já, Ezdráš, jsem se probral při večerní oběti ze svého smutku a s roztrženými šaty a řízou jsem klesl na kolena a vztáhl ruce k Hospodinu, svému Bohu. Volal jsem: „Můj Bože, stydím se a hanbím pozdvihnout svou tvář k tobě, můj Bože! Naše zvrácenosti nám přerostly přes hlavu a naše viny se dotýkají nebe. Ode dnů svých otců až dodnes jsme se velice provinili. Pro své zvrácenosti jsme byli spolu se svými králi a kněžími vydáni do moci králům (cizích) zemí, pod meč, do zajetí, k oloupení i veřejnému zahanbení, jak je tomu i dnes. Ale nyní je tomu malý okamžik, co se nám dostalo smilování od Hospodina, našeho Boha, který nám zanechal hrstku těch, kdo vyvázli, a dal nám zakotvit na svém svatém místě. Náš Bůh nám dopřál, že se naše oči rozjasnily, dal nám v našem otroctví pookřát. Byli jsme otroky, ale náš Bůh nás v otroctví neopustil. Naklonil nám perské krále milosrdenstvím a dal nám pookřát. Mohli jsme obnovit dům svého Boha a vystavět, co bylo v troskách. Byl naší záštitou v Judsku a Jeruzalémě.“
Lk 9,1-6
Ježíš svolal svých Dvanáct (apoštolů), dal jim sílu a moc (vyhánět) všechny zlé duchy a léčit nemoci. Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné. A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani dvoje šaty. Když přijdete do některého domu, zůstávejte tam a odtamtud se vydávejte na cestu. A když vás někde nepřijmou, při odchodu z toho města si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a procházeli vesnice, všude hlásali radostnou zvěst a uzdravovali.
Komentář: Ezd 9,5-9
Smíšené sňatky oslabovaly existenci národa. Ezdrášova modlitba mi může být vzorem. Chci prosit za rodiny, za odvahu vůbec je zakládat…
26.9.
Ag 1,1-8
Druhého roku (vlády) krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, promluvil Hospodin ústy proroka Aggea k judskému místodržiteli Zorobábelovi, synu Šealtielovu, a k veleknězi Jozuovi, synu Josadakovu: „Tak praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: `Ještě nepřišel čas, aby byl stavěn Hospodinův dům.'„ Promluvil tedy Hospodin ústy proroka Aggea takto: „Vy máte pro sebe čas, abyste bydleli v domech s vykládaným stropem, Hospodinův dům však má být pustý? Nyní praví Hospodin zástupů toto: `Zamyslete se nad svým jednáním! Sili jste mnoho, sklidili však málo, jedli jste, nejste však nasyceni, pili jste, ale nestačí to k opojení, oblékli jste se, není vám však teplo, kdo se dal najmout za mzdu, vložil ji do děravého měšce.' Tak praví Hospodin zástupů: `Zamyslete se nad svým jednáním! Vystupte na horu, přineste dříví a (znovu) vystavte chrám! V něm budu mít zalíbení, v něm chci být oslavován'
praví Hospodin.“
Lk 9,7-9
Údělný kníže Herodes uslyšel o všem, co se dálo, ale nevěděl, co si má myslet, protože jedni říkali (o Ježíšovi), že to Jan byl vzkříšen z mrtvých, druzí, že se objevil Eliáš, jiní, že vstal některý z dávných proroků. Herodes však řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo je tedy ten, o kterém slyším takové věci?“ A snažil se ho uvidět.
Komentář: Ag 1,1-8
Nejsme tomuto lidu podobní v tom, že sami bydlíme možná až v luxusu, zatímco místa, kde se scházíme k bohoslužbě, chátrají? Dovedu se nasadit pro práci v církvi – která je vlastně Pánovým domem?
27.9.
Ag 1,15b – 2,9
Druhého roku (vlády) krále Dareia, dvacátého prvního dne sedmého měsíce, promluvil Hospodin ústy proroka Aggea: „Mluv k judskému místodržiteli Zorobábelovi, synu Šealtielovu, a k veleknězi Jozuovi, synu Josadakovu, i k ostatním z lidu: `Kdo zbývá ještě mezi vámi, jenž viděl tento dům v jeho prvotní slávě? A jak to vidíte nyní? Nezdá se vám jako nic ve vašich očích? Vzmuž se nyní, Zorobábeli – praví Hospodin – vzmuž se, veleknězi Jozue, synu Josadakův, vzmužte se, všichni lidé země – praví Hospodin – a pracujte, neboť já jsem s vámi – praví Hospodin zástupů. Slovo, které jsem s vámi sjednal při vašem východu z Egypta, a můj duch zůstanou mezi vámi, nebojte se!'„ Neboť tak praví Hospodin zástupů: „Ještě jednou, za malou chvíli, otřesu nebem i zemí, mořem i souší; otřesu všemi národy, přijdou (sem) skvosty všech národů, slávou naplním tento dům – praví Hospodin zástupů. Mně patří stříbro, mně patří zlato – praví Hospodin zástupů. Budoucí sláva tohoto domu bude větší než byla (sláva) prvního – praví Hospodin zástupů. Na tomto místě dám pokoj – praví Hospodin zástupů.“
Lk 9,18-22
Když se (jednou) Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní (myslí), že vstal jeden z dávných proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.“
Komentář: Ag 1,15b – 2,9
„Slovo… a můj duch zůstanou mezi námi.“ Nebojme se, ta slova jsou příslibem. I pro skromnější chrám a chudší Pánův dům – církev.
28.9. slavnost sv. Václava
Mdr 6,9-21; 1 Petr 1,3-6; 2,21b-24;
Čtení z knihy Moudrosti.
Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění. Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska k ní, láska k ní je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má uká-zat nyní poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. ‘On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.’ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.
Mt 16,24-27
Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život za-chránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými an-děly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“
Komentář:
Mdr 6,9-21;Slova o moudrosti nejsou určena jen panovníkům, vládcům. Má se jimi inspirovat každý z nás. Vždyť každý za někoho zodpovídáme. I já se mám „rozpomenout na své plémě“.
