Dotaz na P. Josefa Mixu: Jak velkou překážkou při hledání Boha je současné převládající liberální naladění celé západní společnosti?
Je liberalismus překážkou při hledání Boha?
Jako všechny věci má i liberalismus dvě stránky. Tou dobrou je, že máme možnost se rozvíjet ve všech směrech. A tou špatnou, že se může zvrhnout a začít škodit, když se odtrhne od základu, od Božího zjevení. My jako křesťané tvrdíme, že všechno, co vynalezneme, patří k poslání člověka, který si má podmanit zemi. Nesmí to ovšem dělat bez vazby na Boha.
Bez mantinelů nemůže společnost existovat
Nepřekonatelný fenomén židovského Desatera tkví v tom, že staví mantinely, které zajišťují svobodu v pravém slova smyslu. Bez mantinelů nemůže společnost existovat. Bůh je od toho Bohem, že staví takové mantinely, aby lidi mohli prospívat. A když ho odmítnou – „Bůh je mrtev“ (Nietzschův výrok) – tak pak bohužel mají, co sami chtěli...
Nejhorší problém nastane,
když na místo Boha dosadíme člověka
Nejhorší problém pro společnost nastává, když na místo Boha dosadí člověka. To je osvícenectví, Francouzská revoluce a další katastrofický vývoj, z něhož vyplývá, že člověk je jediný, kdo rozhoduje o tom, co je a co není pravda. Co se má a nemá dělat. To je konec společnosti a nemůže to dobře dopadnout. Jakmile člověk jednou opustí Boží moudrost, zvrhne se a končí perverzí. Všechno je dobré – sex, jídlo, práce... Ale se stane, když se tyto danosti dostanou mimo Boží řád? Sex se stane otázkou nižších pudů a nástrojem využívání druhých, z jídla se stane obžerství, z pití opilství, z léků se stanou drogy, z práce příležitost k zlodějnám nebo prostředek k ničení přírody a podobně. Moc pervertuje na totalitu.
Pokud se člověk vykašle na Boha,
končí v zvrácenostech
Pokud se tedy člověk vykašle na Boha, končí v zvrácenostech. Vše vychází ze špatně interpretované svobody. Lidé si často neuvědomují, že svoboda končí tam, kde je svoboda a právo toho druhého. A současný liberalismus někdy ignoruje všechny dosud stabilní morální hodnoty, posouvá otázku pravdy. Už není pravdivé to, co pravda je, ale to, co si mohu dovolit. Jsem nezávislý, jsem svobodný. Můžu si udělat, co chci, jsem sám sobě pánem, nepotřebuji žádného Pána Boha nad sebou. Svoboda nemůže být absolutní, protože by byla na úkor druhého člověka. Nemůžu prožívat svobodu bez ohledu na svobodu druhých.
Ze špatně pochopeného liberalismu vychází mnoho špatného. Samozřejmě je tomu stejně i v případě špatného pojetí „tradičníh konzervativních hodnot“.
Nebýt ani konzervou, ani liberálem,
ale být uchvácený Kristem
Dotaz na P. Josefa Mixu: Poslední tři papežové vyvolávají u věřících i nevěřících v této souvislosti dost vyhraněné reakce: Jan Pavel II., lidský a charismatický, ale prý moc tolerantní, měkký. Proti němu Benedikt XVI. neuvěřitelná „konzerva“. Františka naopak mnozí považují za nebezpečného liberála…
Jan Pavel II. předně dost zatřásl komunismem. Byl zásadový, vůbec ne měkký. V mnoha věcech byl daleko větší „konzerva“ než Ratzinger, Benedikt XVI.
A propos, co je to konzerva? Pokud to znamená dodržování Božích příkazů a zjevených pravd, tak co je na tom špatného? Ratzingera osobně považuji za super teologa. Má přesné, lapidární myšlení. Je jasný, konkrétní, faktický. Všechno vyjadřuje prostě a podle pravdy. Což ani žádný modernismus nevyžaduje. Lidem asi nevyhovoval, protože se pravdy bojí.
A papež František? To je takový farář. Žádná vysoká, objevná teologie ve srovnání s Ratzingerem to není, ale je v něm evangelijní podstata. Jde na kořen věci. Proto také jeho dialog se všemi denominacemi. Jemu jde o to, aby byl člověk uchvácený Kristem. Jeho netradiční projev má u lidí kladnou odezvu. Když lidé vidí, jak hoří pro Krista, přechází to trochu i na ně. Což by se snad mohlo promítnout i v tom dnešním ryze světském smýšlení. A jestliže mu mnozí vyčítají liberálnost, přílišnou otevřenost, tak totéž mohou vyčítat Ježíšovi který dával přednost pohanům před všemi židovskými učiteli.
