Psychologie a psychiatrie vynesly na světlo skutečnost, že lidské chování je hluboce ovlivňováno nevědomím a prožitky z raného dětství, zároveň nám připomněly existenci komplexů a pocitů viny, které existují jaksi vedle autentického pocitu hříšnosti a které jsou na nás uvalovány zvnější.

Ponecháme stranou diskusi o přirozených a lidských prostředcích - medicíně, psychologii, lékařské diagnostice a rozlišení - které v této oblasti nicméně potřebujeme. Chceme se zde zabývat pouze nadpřirozenými prostředky, prostředky víry, o nichž nám zkušenost ukazuje, že jsou zvláště účinné.


***

Struktura textu:
1. Vnitřní uzdravení: uzdravení z čeho?
Důsledky minulých hříchů / Hluboko vkořeněná zraněnost / Nepřijetí sebe nebo nízké sebevědomí / zákonictví, strach / vzdor a zadržovaná nenávist / vztahy narušené neporozuměním, tvrdostí a nedostatkem komunikace
2. Faktory, které zapříčinily nový zájem o téma uzdravení:
psychologie a psychiatrie vynesly na světlo skutečnost, že lidské chování je hluboce ovlivňováno nevědomím / lepší porozumění biblické antropologii / znovuobjevení díla Ducha svatého a jeho charismat
3. Způsoby a prostředky duchovního udzravení:
Slovo Boží / Láska Boží / Duch svatý / modlitba


***


1. Vnitřní uzdravení: uzdravení z čeho?

Duchovní uzdravení, to znamená především uzdravení ze hříchu. Hřích sám je považován za nemoc svého druhu, za ránu (vulnus) v duši, a často je také chápán jako příčina nemocí těla. Proto bylo například malomocenství spojováno s hříchem a považovalo se za jeho vnější projev. Když mluví svatý Ambrož o pýše, žádostivosti, hněvu a dalších ze sedmera hlavních hříchů, používá výrazu "naše horečka" (srov. Sv. Ambrož: Komentář k Lukášovu evangeliu, IV, 772).

Toto spojení mezi uzdravením ze hříchu a fyzickým uzdravením je zejména podkladem některých evangelních příběhů, například příběhu o ochrnutém, kterého spustili dírou ve střeše (Mk 2, 1-12), nebo příběhu o ochrunutém u rybníka Bethesda. V případě tohoto druhu uzdravení můžeme ovšem přesněji mluvit o obrácení, očištění od hříchu, o usmíření... Svátost, která s takovým udzravením především souvisí, se nazývá "svátostí smíření".

Pojem duchovní neboli vnitřní uzdravení zpravidla označuje uzdravení něčeho, co samo o sobě sice není hříchem, ale co přesto s hříchem souvisí, buďto jako důsledek nebo jako příčina hříchu nebo jako popud k hříchu. Vnitřní uzdravení může také znamenat uzdravení ze stavu nebo situace, která s hříchem nesouvisí, ale jejíž vinou se nemůže plně rozvinou život milosti. Tento druh uzdravení Ježíš představil jako integrální součást své mesiášské služby, když řekl: "Duch Hospodinův je nade mnou, proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy." (Lk 4, 18-19)



Podívejme se teď na některé z negativních jevů, kterých se vnitřní uzdravení může týkat.

A/ Důsledky minulých hříchů: špatné návyky, různé formy závislostí: na drogách či alkoholu, ztráta kontroly nad sexuálními impulsy.


B/ Hluboko vkořeněná zraněnost, bolestné vzpomínky, nedostatek láskyplné péče v raném dětství, zákazy pohřbené do hlubin podvědomí, ale zároveň pro svou nevyřešenost stále překážející plnému rozvinutí a dosažení duchovní zralosti. Velmi nápomocná může být v této oblasti psychologie, zvlášť učinná ve spojení s modlitbou.

V této oblasti se někdy mluví o uzdravení prožitků v matčině lůně. Zdá se, že moderní vědy potvrzují tuto možnost. Na druhou stranu jsem velmi skeptický vůči myšlence uzdravení rodokmene, která uvádí do velmi pochybné oblasti a navíc nemá žádnou oporu v bibli.


C/ Nepřijetí sebe nebo nízké sebevědomí. Toto jsou nejčastější příciny poruch osobnosti a abnormálních reakcí. Příčinami jsou špatného obrazu o sobě mohou být fyzický zjev dané osoby nebo nějaký detail fyzického zjevu, povahový rys nebo rodina dané osoby. Takový člověk je nesvobodný, stále se v mysli vrací k oné konkrétní věcí a mylně si představuje, že ostatní nevidí nic než to, co on sám na sobě shledává nepřijatelným. Taková situace někdy vede ke komplexu méněcennosti a k plachosti, jindy ovšem kupodivu i k projevům zcela opačného charakteru.


D/ Když svatý Pavel mluví o kontrastu mezi starým a novým člověkem, mezi tím, kdo je pod panstvím těla, a tím, komu vládne Duch, zdůrazňuje velice, že kromě osvobození od hříchu je zapotřebí ještě dvojí osvobození: osvobození od zákona (to jest od zákonického myšlení a lpění na liteře) a osvobození od strachu. Stačí, když si přečteme kapitoly 8 a 9 v listě Římanům, a zvlášť verš 8, 1: "Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti."


E/ Zkušenost ukazuje, že vzdor a zadržovaná nenávist, nedokonale udělené odpuštění jsou hlavními, hluboko vrostlými překážkami, které brání úplnému osvobození a nabytí vnitřního pokoje. Člověk, který v sobě chová tyto věci, nemůže nikdy vstoupit do plné harmonie s Bohem ani zakusit odpuštění, neboť mezi udělením odpustění ostatním a přijetím odpuštění od Boha existuje úzká spojitost.


F/ Nakonec se také musíme zmínit o vztazích narušených a poničených opakovaným neporozuměním, tvrdostí, nedostatkem komunikace, ať už mezi manželi, rodiči a dětmi, představenými a řeholníky či řeholnicemi, nebo mezi jednotlivými členy společenství. Svatý Augustýn říká, že jsme "hliněné nádoby, které mohou být poničeny jen tím, že se srazí". Špatný vztah, zejména s někým, s kým jsme v každodenním kontaktu, může přerůst v nepřekonatelnou překážku toho, abychom v sobě měli pokoj, může bráni naší schopnosti modlit se a milovat nebo vůbec vykonat cokoliv dobrého.


2. Faktory, které zapříčinily nový zájem o téma uzdravení


Jak vysvětlíme zájem, který v katolické církvi nově probouzí na téma uzdravení, ať už fyzického či duchovního? Je možné poukázat na některé nejdůležitější faktory.


A/ Důležitost, která je v moderní kultuře připisována psychologii a psychiatrii. Tyto vědy vynesly na světlo skutečnost, že lidské chování je hluboce ovlivňováno nevědomím a prožitky z raného dětství, zároveň nám připomněly existenci komplexů a pocitů viny, které existují jaksi vedle autentického pocitu hříšnosti a které jsou na nás uvalovány zvnější. Hlubinná psychologie vyvolal zároveň novou potřebu "hlubinné evangelizace" (srov. Simone Pacat, L´evangelisation des profondeurs, Ed. du Cerf, 1998).


B/ Lepší porozumění biblické antropologii. Biblická angropologie chápe člověka jako opravdovou jednotu, v níž tělo, duch a duše nepředstavují oddělitelné složky, ale aspekty jediného oragnického celku, které spolu vzájemně hluboce interagují. "Tělo" v bibli ovšem znamená něco docela jiného než u Platóna. Ježíš tělo uzdravoval společně s duší a svým učedníkům přikázal, aby "kázali evangelium a uzdravovali nemocné".


C/ Znovuobjevení díla Ducha svatého a jeho charismat. Tímto lze vysvětlit, proč je službě uzdravení přikládána taková důležitost v Katolické charismatické obnově. Nejde ani o naplánovanou věc, ani něco, co bychom mohli vysvětlit jako následek toho, že Obnova následuje model letnic a je jím ovlivňována. Pavel mluví o "daru (charismatu) uzdravení" a z konstituce Lumen Gentium (LG 12) se dozvídáme, že "všechna tato charismata se mají (v Církvi) přijímat vděčně a radostně - ať už jsou oslnivá či jen prostá a běžná". Není tedy možné zavírat nadále oči před existencí takových charismat.


3. Způsoby a prostředky duchovního udzravení

Ponecháme stranou diskusi o přirozených a lidských prostředcích - medicíně, psychologii, lékařské diagnostice a rozlišení - které v této oblasti nicméně potřebujeme. Chceme se zde zabývat pouze nadpřirozenými prostředky, prostředky víry, jichž je užíváno v charismatické obnově a o nichž nám zkušenost ukazuje, že jsou zvláště účinné.

A/ Slovo Boží. Když Kniha moudrosti mluví o Izraelitech, které uštknuli na poušti hadi, říká: "A opravdu, zdraví jim nevrátila bylina ani náplast, ale tvé slovo, Pane, jež udzravuje vše!" (Mdr 16, 12). Jak často hluboké vnitřní uzdravení pramení prostě ze slyšení slova Božího! Díky Boží výzvě ("Tolle, lege!" - "Vezmi, čti!") se svatý Augustýn chopil listu Římanům a nad verši 13, 11-14 byl zachráněn ze svého otročení tělu a ze svého strachu, že nebude schopen žít čistě. Když dočetl, vstoupilo do jeho srdce "světlo ...." a on věděl, že je osvobozen.

V "Upřímných vyprávěních poutníka svému duchovnímu otci" nalézáme příběh vojáka, kterému hrozilo, že bude kvůli pití souzen stanným soudem. Jeden mnich mu řekl, aby si každý večer před tím, než půjde spát, přečetl jednu kapitolu evangelia. Po několika dnech za ním voják znovu přišel, aby mu dal jinou radu, protože nemůže rozumět ničemu z toho, co čte. Mnich mu odpověděl: "Jen čti dál. Ty možná nerozumíš, ale démoni ano, a prchají od tebe." Voják se podle této rady zařídil, a nakonec byl uzdraven.

Znám podobné případy. Jeden muž byl už v posledních fázích alkohlismu, přišel na biblický kurs a byl tam uzdraven, když slyšel slova Písně písní "Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno." (Pís 1, 4). Opakoval tato slova pokaždé, když byl pokoušen, a to v něm probudilo takovou uzdravující moc, že byl zanedlouho zcela osvobozen ze své závislosti.

A nezapomeňme na to, co řekl setník, na slova, která opakujeme při každé mši: "Řekni slovo a budu uzdraven/a." (srov. Mt 8, 8).


B/ Láska Boží. V listu Římanům 8, 31-39 sepsal Pavel hymnus oslavujícím vítěznou Boží lásku, ve kterém jasně ukazuje, jak obrovskou moc uzdravovat tato Boží láska má. Metoda, kterou Pavel doporučuje, je následující: propátrat svou minulost a vytvořit seznam všech negativních zkušenosti (meč, nahota, pronásledování...), potom se podívat na všechny tyto věci ve světle jistoty, že Bůh mě miluje a říct s přesvědčním: "Nemohu než zvítězit! Nic totiž nemůže vstoupit mezi Boží lásku a mne!"

Často jsme tak zraněni ve svém duchu, že nemůžeme přijmout ujištění o Boží lásce přímo, ale potřebujeme, aby nám byla ukázána skrze lásku bratra či sestry. Jak píše svatý Řehoř Nysský, "orgánem" služby uzdravení je soucit. Téměř každý skutek uzdravení, který Ježíš vykonal, je výslovně doprovázen hlubokým soucítěním. "...uviděl veliký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné." (Mt 14, 14); "Ježíš plný soucitu vztáhl ruku, dotkl se ho (malomocného) a řekl: Chci, buď čist." (Mk 1, 41)


C/ Duch svatý. "A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházel moc a uzdravovala všechny." (Lk 6, 17-19) Co to bylo, tato "moc", tato dynamis, která vycházela z Ježíše? Byl to Duch svatý! Lukáš říká: "Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje..." (Lk 4, 14) "Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval." (Lk 5, 17b)

Existuje obrovské množství svědectví o duchovním uzdravení v okamžiku křtu v Duchu svatém. Jedna žena mi jednou vyprávěla: "Žila jsem celý svůj život s pocitem, že mě nikdo nemiluje a ani nemůže milovat. Ve chvíli, kdy jsem byla pokřtěna v Duchu svatém, se tento pocit ztratil a už se nikdy neobnovil."

Tato uzdravující dílo Ducha svatého je dobře vyjádřeno v letniční sekvenci. Každá z následujících invokací hovoří o duchovním uzdravení:

Lava quod est sordidum,
riga quod est aridum,
sana quod est saucium,

Flecte quod est rigidum,
fove quod est frigidum,
rege quod est devium.

Viny z duší našich smaž
a vyprahlá srdce svlaž,
raněné rač vyhojit.

Srovnej, co je zkřivené,
zahřej, co je studené,
a nedej nám zabloudit.

Existuje jeden černošský spirituál, v němž se zpívá: "V Gileádu je balzám, který vrací zdraví." Ten balzám je Duch svatý. V písni se dále říká: "Někdy ztrácím odvahu, zdá se mi, že všechna má snaha je marná, ale pak přijde Duch svatý a oživí moji duši."


D/ Modlitba. Všechny tyto prostředky - slovo Boží, Boží láska, Duch svatý - se uvádějí ve skutečnost ne nějakým teoretickým způsobem, ale modlitbou. Může to být osobní modlitba jednotlivce, nebo modlitba, při níž za nás prosí ostatní, ale pro každé duchovní uzdravení je modlitba nutnou a základní podmínkou. Modtliba nás uvádí do klimatu nadpřirozeného. Můžeme-li to tak říci, přizpůsobuje teplotu tomu, co je zapotřebí, aby se mohly odehrát zásadní změny. Mezi tolika druhy modlitby je o jednom zvláště známo, že je velmi účinný pro vnitřní uzdravení - je to modlitba chval. Chvála osvobozuje spoutané. Takřka všechny nemoci duše způsobují, že se člověk obrací sám k sobě a zabývá se ustavičně sám sebou. Chvála osvobozuje, protože ná otevírá z této "zauzlenosti" v sobě a zaměřuje naši pozornost k Bohu.

***

Přednáška byla pronesena na mezinárodní kolokviu o vnitřním uzdravení, kterou pořádalo www.iccrs.org. Se svolením převzato ze sborníku přednášek "Prayer for healing".

Česká verze převzata s laskavým svolením z časopisu pro katolickou charismatickou obnovu a evangelizaci Effatha. Text s přispěním bratří karmelitánů v Kostelním Vydří přeložila Klára Lukavská.