Závody s časem
ničí vztahy

Nedaleko bydliště máme úžasné fitcentrum. Přichází do něj lidé nejrůznějších postav, rozměrů, kondice i stylu oblékání. Pozoruhodné je ale zejména, kde nechávají zaparkovaná auta. Čím dál více jich parkuje na místech, která jsou vyhrazena těsně u vchodu tělesně postiženým řidičům. Není to podivné? Lidé spěchají do fitcentra, kde si dávají do těla, ale na parkovišti nejsou ochotni udělat pár kroků navíc, a parkují na místech pro tělesně postižené.

Žijeme ve společnosti, která je neustále v poklusu. Kdosi nám namluvil, že co je rychlé, je dobré. Zatímco naši předkové se času podřizovali, my s ním neustále závodíme. Oni malovali portréty, my se cítíme ukřivděni, když nemáme fotky z dovolené do hodiny. 

Závody s časem ničí vztahy. Často hovořím s lidmi, kteří mají problémy najít si čas na své nejdražší. Ale vztahy není možné budovat bez toho, aby se do nich investoval čas. Takoví lidé jsou možná velmi úspěšní ve své profesi, ale brzy objeví, že až si čas na rodinu konečně najdou, jejich děti už budou mít jiné zájmy. Dveře dětství budou zavřeny. Jeden otec to vyjádřil takto: „Když jsou děti malé, dají se snadno obalamutit naším „uděláme to později“. Ale ve skutečnosti balamutíme sebe – z „někdy příště“ se stává „nikdy více“.

Udržet lásku živou
bez společného času je nemožné

To se může dít i v manželství. Existují páry, kdy spolu manželé žijí dvacet let, ale za celou dobu si neudělali dvacet minut na to, aby jen tak seděli v pokoji a opravdu se navzájem poslouchali. Za celých dvacet let neměli ani dvacet minut na naslouchání; přitom udržet lásku živou bez společně stráveného času je zhola nemožné. Nemám nejmenší pochyby o tom, že manžel ženy, která mi napsala následující dopis, jí dává všechno – kromě svého času. Přesto bude upřímně překvapený, až o ni přijde, a bude říkat to, co jsem slyšel už tolikrát: „Ale vždyť to všechno dělám pro tebe a pro děti.“

Vyprávění jedné ženy

„Byli jsme po uši zamilovaní, když jsme se s Johnem brali. První roky jsme se potýkali s finančními potížemi, ale pak byl povýšen; to však znamenalo, že musel trávit v práci více času. Každý večer se domů vrací pozdě. Ráda bych mu toho tolik povídala, ale nemá chuť se mnou mluvit. Připravím mu večeři a on si ji sní sám. Jsou období, kdy si měsíc i víc normálně nepovídáme. Vytratila se mezi námi blízkost, ale velmi často chce mít sex. Ležíme vedle sebe v posteli, týdny jsme spolu pořádně nepromluvili, a on čeká, že budu přístupná a vášnivá. Věřte mi, nejsem toho schopna. Nějak to zvládnu a když máme sotva dvouminutovou soulož za sebou a John usne, ležím vedle něj dál a mám na něj vztek. Cítím se jako prostitutka – věřil byste tomu? Po sexu s vlastním manželem se cítím zneužitá. Moje sebevědomí je na nule, jsem mizerná matka a příšerná manželka.“

"Jenom teď je náročnější období", 
lžeme si do kapsy

Máme vymezený určitý čas. Bez ohledu na to, jestli jsem chudý nebo bohatý, chytrý nebo hloupý, mám přesně tolik času, kolik má každý jiný člověk. Jenže jeho množství je omezené. Každý den mám k dispozici 1 440 minut. Než se probudím, uvědomím si, co je za den v týdnu a obléknu se, už je tisícovka pryč. Každý den je všechny spotřebuju a každé rozhodnutí, jak je budu trávit, vylučuje volby jiné. Nikdo z nás by takhle "rychle" nežil, kdyby počítal s tím, že to tak bude pořád a že si nikdy nenajdeme čas na budování vztahů s partnery a dětmi. A tak si lžeme do kapsy, že teď je to jenom takové náročnější období a až bude za námi, budeme na tom s časem lépe. Trpělivě čekáme na klidnější časy, ale ve většině případů je to jen iluze – klidnější časy nepřicházejí.

Sám jsem v téhle oblasti dělal chyby, jednoho dne se mi ale rozbřesklo a uvědomil jsem si, že ačkoli jsem relativně úspěšný, rodinný život mi protéká mezi prsty. Když budujeme kariéru, je naprosto nutné, abychom nezapomínali investovat čas do vztahů s našimi blízkými. Když nevěnujeme čas jim, můžeme sklízet sebevětší úspěchy mimo domov, ale zpětně se na svůj život budeme dívat s nezměrnou lítostí.