Boží láska trvá. (Ž 103,17) - Biblický citát na dnešní den

31.5.2016, Jacques Philippe (Foto: IMA)

Bůh tě miluje jako nikoho jiného na světě

Bůh tě miluje jako nikoho jiného na světě

Každý z nás si v sobě nese 
identitu milovaného dítěte

V každém z nás existují jak temné stránky, tak i něco naprosto čistého a nedotčeného: tím něčím je láska, kterou ke každému z nás chová Bůh, a která je základem identity každého z nás. Identity nezcizitelného postavení milovaného dítěte. Přijetí této skutečnosti ve víře je klíčem a zárukou cesty růstu a naplnění našeho života.

Snažíme se o seberealizaci, 
přitom však zůstáváme nespokojení

Každý člověk hledá svou identitu, svou vnitřní osobnost. Kdo jsem? To je otázka, kterou si často s obavou klademe uprostřed naší životní cesty. Snažili jsme se o vybudování své osobnosti, o vlastní realizaci podle našich vnitřních tužeb a také podle kritérií úspěšnosti kulturního prostoru, v němž žijeme. Angažovali jsme se v práci, v rodině, ve vztazích a v různých jiných funkcích. Někdy jsme došli až na hranice vyčerpání... Přitom však zůstáváme v hloubce prázdní, nespokojení, zmatení: Kdo opravdu jsem? Vyjadřuje opravdu vše, co jsem až do dnešního dne prožil, kým jsem? 

To nejniternější v nás se odkrývá jedině v setkání s Bohem, kdy jsem oproštěn od všeho, co je v mé identitě povrchního a vykonstruovaného. 

Bůh nemiluje jen „všeobecně“, 
Bůh miluje každého z nás jedinečnou láskou

Jádro osobnosti každého z nás se skládá ze dvou jednoduchých, ale nevyčerpatelně bohatých skutečností, které v sobě můžeme postupně objevovat:
z jedinečné lásky, kterou ke mně Bůh chová,
a z jedinečné lásky, kterou jeho lásku mohu opětovat a předávat dál.

Setkávání s Bohem (např. v modlitbě) mi pomáhá odhalovat jedinečnou Boží lásku právě ke mně. Zde se skrývá hluboká touha každé ženy a každého muže být milován jedinečnou láskou. Ne být milován jakýmsi všeobecným principem, jako by člověk byl jen součástí větší skupiny milovaných, ale být oceněný a přijatý zvláštním, jedinečným způsobem. Zkušenost zamilovanosti je proto tak fascinující, že nám dává zakusit právě toto: někdo se pro mě stává tak cenným jako nikdo jiný na světě a stejným způsobem jsem i já pro něj jedinečným.

Každý z nás může v Božím pohledu zakusit, že je milovaný, Bohem vyvolený, a to krajně osobním způsobem. Někdy můžeme mít pocit, že Bůh miluje jaksi všeobecně: miluje všechny lidi a já k nim patřím, proto se (snad) zajímá trochu i o mě. Ale vědomí, že jsme milováni „všeobecně“ jako součást celku neodpovídá skutečné Otcově lásce, která je zvláštní a jedinečná pro každého. Láska Boží je osobní. Každý z nás má proto absolutní právo říct: Bůh mě miluje jako nikoho jiného na světě! Bůh nemiluje dvě osoby stejným způsobem, protože jeho láska je právě tím, co utváří naši vlastní osobnost, a je pro každého jiná. Mezi dušemi je mnohem více rozdílů než mezi tvářemi, říká Terezie z Ávily. 

Každý z nás má jedinečnou a nezastupitelnou úlohu, 
která nemůže být nahrazena nikým jiným

Tato jedinečná láska, kterou Bůh každého miluje, v sobě zahrnuje také dar jedinečné odpovědi. U mnoha svědků víry se setkáváme s těmito slovy: „Ježíši, chtěl bych tě milovat způsobem, jakým tě ještě nikdo nemiloval! Chtěl bych pro tebe dělat bláznovství, která ještě nikdo nikdy neudělal!“ Toto přání však není marné a může se realizovat v životě každého: každý z nás může dát Bohu (a lidem v mém okolí) lásku, jakou ho ještě nikdo nemiloval. Je to přesně ta láska, která mi přísluší, abych daroval, která odpovídá mému já, která je odpovědí na Boží lásku a k níž mi dá svou milost.  Každý z nás má své jedinečné místo a jedinečnou i nezastupitelnou úlohu, mou vlastní plodnost, která nemůže být nahrazena nikým jiným.

Jistota, že jsme milováni jedinečným způsobem a že můžeme (navzdory našim slabostem a omezením) také tímto jedinečným způsobem milovat, je plodem získaným skrze živý vztah s Bohem a je to cenný dar. Tímto způsobem se vytváří nejhlubší a nejpevnější jádro naší osobní identity.

 

„Kdo má ucho, ať poslouchá,
co říká Duch Boží:
Kdo zvítězí, tomu dám bílý kamínek,
na kterém bude vyryto nové jméno,
které nezná nikdo jiný než ten,
kdo ho dostane“ (srov. Zj 2,17).

Se svolením zpracováno podle knihy:
Jacques Philippe, Dotknout se Boha
kterou vydalo nakladatelství Paulínky.
Redakčně upraveno.

 

Kristus přišel na svět především proto, 
aby se člověk dozvěděl, jak ho Bůh miluje! (Sv. Augustin)

 

Popeleční středa, začátek postní doby

(1.3.2017) Popeleční středou vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, které je přípravou na...

Masopust

(25.2.2017) Masopust (karneval) je lidový svátek, který se slavil v období od svátku Tří Králů do Popeleční středy,...

Z éry komunismu je dobré se poučit

(24.2.2017) Výročí komunistického puče 25.2.1948. Další texty k tématu: Komunismus a socialismus, 1948...

Letní škola bláznů aneb jedinečné divadelně-duchovní rekolekce

(23.2.2017) Originální způsob duchovní obnovy nabízí „Škola bláznů“, která se uskuteční ve dnech 6. – 11. 8....

Händel i v temnotách života přinesl skvělé hudební plody.

(22.2.2017) Georg Friedrich Händel (* 23. února 1685 Halle + 14. dubna 1759 Londýn) se po prodělané mrtvici dostal na pokraj...

Mladí lidé proti zvrácenému politickému zřízení

(21.2.2017) 22. 2. 1943 byli v Mnichově gilotinou popraveni tři mladí lidé Sophie Scholl, Hans Scholl a Christoph Probst z...

Pojďte studovat na Katolickou teologickou fakultu UK

(13.2.2017) Přemýšlíte, kam se vydáte po maturitě? Nebo již od doby Vašeho maturitního plesu uplynulo již mnoho let, ale...

Týden manželství

(11.2.2017) Dobré manželství by chtěl prožívat každý. Dobré manželství ale není samozřejmost.

Kurzy Alfa - kurzy o křesťanství ve vašem okolí
Chcete se dozvědět více o křesťanství? Navštivte kurzy Alfa ve vašem okolí.

 

Motto

Ničím se neznepokojuj,
ničím se nermuť,
všechno pomíjí,
Bůh se ale nemění.
Máš-li v srdci Boha,
nic ti nechybí,
jeho láska stačí.
(Terezie z Avily)

Viz Taizé kánon
"Nada te turbe" (Ničím se neznepokojuj)

 

Citát webu vira.cz

Člověk, který doufá v Boha
a spoléhá se na něj,
je jako strom, 
který zapustil své kořeny
u vody. (Jer 17)