Někdy se zdá, že Bůh jaksi nejedná

Žijeme pod různým napětím a tlaky, ať už v práci nebo v rodině, ve vztazích, ve společnosti, politice...  Prožíváme obavy ohledně našich nejbližších, ohledně budoucnosti své i budoucnosti naší země.  Je to lidské a přirozené.

Výše uvedený biblický citát říká, že Ježíšovo učení bylo plné moci. I my jsme toto už mnohokrát slyšeli. Proč se ta moc ale naplno neprojevuje i tam, kde to potřebujeme my?

„Proč jsou lidé kolem mě tak omezení a zaslepení?“
„Už nemám sílu.“
„Zase nedorozumění.“
„Proč se nedokážu víc ovládat?“
„Proč jsem na to sám?“
„Ztracené roky!“

Zdá se, že Bůh jaksi nejedná, nechává nás napospas našim bojům. Možná si to nepřiznáme, ale podvědomě v sobě někdy dusíme skrytý hněv vůči Bohu: ´Buď mi nemůžeš pomoct nebo ani nechceš´. Ale skrývaný hněv nás blokuje.

Mnohem lepší je dát svému hněvu otevřeně průchod v modlitbě. Tak jako žalmisté vykřičet na Boha všechno, co mě dusí a brání se volně nadechnout. Vyslovit, co mi „sedí za krkem“: ´Bože, proč mi nepomůžeš? Bože, mám strach. Bože nemám už sílu…. Bože, kde jsi?´

Věci s největší pravděpodobností nezmizí ze dne na den, ale tím, jak je otevřeme, Bůh do nich může promlouvat a vstupovat.  Touží nás vyvést z hořkosti a darovat svůj pokoj. Jeho poselství je o věrnosti a lásce Boha ke každému člověku a za každých okolností. A je Boží plné moci.

Věříme tomu? Ježíš říká, že stačí malá víra, třeba jen jako hořčičné zrnko, a mohou se dít zázraky. (Mt 17,14-20) Bůh ty, kdo k němu s důvěrou volají, nenechá samotné a bez pomoci.