Vzkříšení znamená, že Bůh je mocnější než jakékoliv zlo a smrt

Smrt je konec pohybu v čase.
Smrt je konec nadějí na návrat.
Smrt je konec budoucnosti člověka.

A přece jako křesťané věříme v „vzkříšení těla“.
Není to ale nějaká resuscitace.
Vzkříšení, jak ho ve své víře vyznáváme,
není cestou zpátky
ani pokračováním v pozemské existenci
v novém prostředí.

Naše chápání vzkříšení se odvíjí
od Ježíšova vzkříšení.
Odtud je možné mu porozumět.

Ježíš se sice po svém vzkříšení setkal s mnoha lidmi.
Ti se z toho radovali, ale Ježíše si nemohli natrvalo pozdržet.
Ježíšovo vzkříšení nebylo návratem do minula,
ale pohybem v čase do budoucnosti.
Bylo to tedy pokračování skrze hranici smrti
do neomezené budoucnosti,
čili k nebeskému Otci, Bohu, lidově „do nebe“.    

Setkání žen, apoštolů a dalších současníků s Ježíšem
znamenalo ujištění, že jakkoliv silné zlo
neudrží Ježíše ve smrti, že Bůh je mocnější než smrt.
A že cíl naší cesty zde na zemi sice končí smrtí,
ale Boží láska nebeského Otce k Ježíšovi a Ježíšova láska k nám
je silnější než smrt. Že přemáhá definitivně moc zla,
které chtělo zvítězit smrtí.  Ježíšovou i naší.

Pro toho, kdo je spojen s Bohem, 
nemá žádné zlo a smrt
definitivní slovo!

-redakčně upraveno-