Usmíření se nám mnohdy nedaří

Znáš ten pocit, když máš s někým nevyřešený konflikt, tíží tě to a pořád na to musíš myslet? Nebo když se nemůžeš podívat do zrcadla, protože si něco vyčítáš? Špatné vztahy – ať už se sebou samým, nebo s druhými – můžou být jako kámen na hrudi.

Takováto tíseň dokáže vytvářet dusno – nejen v našem okolí, ale hlavně v nás samotných. Nevyřešené vztahy, ať už s rodinou, přáteli, nebo dokonce se sebou, se mohou stát těžkým břemenem, které nás neustále svazuje, nebo pavučinou, do níž jsme se zapletli. A přestože se často rozhodneme, že to chceme vyřešit a usmířit se, mnohdy se to prostě nedaří. Ani vlastní vůlí, ani osvědčenými psychologickými technikami, ani s podporou druhých. Jenže bez usmíření se pořádně dýchat nedá.

Je tu ale dobrá zpráva! Usmíření není jen naší dřinou, ale také Božím dílem. Bůh nás v tom nenechává samotné. „Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a lidem již nepřičítá jejich poklesky“ (2 Kor 5,17-21). Jinými slovy: Bůh se na nás nezlobí kvůli našim chybám, ale dává nám šanci na nový začátek a nabízí nám svou pomocnou ruku. Naštěstí tedy nemusíme všechno zvládnout sami. Bůh je ten, kdo v nás uzdravuje rány a pomáhá nám pustit křivdy, které neseme jako těžký batoh.

Přestaňme se tedy snažit být superhrdiny a raději se otevřeme tomu, aby i Bůh v nás mohl konat svou práci. On skutečně umí uzdravovat a usmiřovat – i tam, kde bychom to už dávno vzdali. Když to pustíme z rukou, dovolíme mu jednat a umožníme mu působit v našich životech, možná zjistíme, že se věci začínají měnit a my můžeme být součástí jeho díla.

A následně tak můžeme smíření přinášet i do našich vztahů – mezi své blízké, sousedy, kolegy…

Dovolíš Bohu, aby ti s tím pomohl?
Řekni mu o tom.

Inspirováno textem P. Josefa Prokeše z YTkanálu Lomecká liturgie
https://www.youtube.com/watch?v=E2h9cx1IAZ0&list=PLmTG1ecR3a_QRajXuNldZweNx1UQtIJSJ&index=1