8. 6. 2013, Pavel Semela (Foto: IMa) | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Povodně a naše reakce
Když ji Ježíš uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili. Řekl: „Mládenče, pravím ti vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce. (Lk 7, 13-15)
Naše reakce na krizi a trápení
Minulý týden jsme měli před očima mnoho lidského trápení způsobeného povodněmi. Leckoho z nás se týkalo bezprostředně, jiní to pozorovali jen v přímém přenosu jako diváci. Někdo se možná fascinovaně nemohl odtrhnout od obrazovky, mnozí drželi palce, aby už voda přestala stoupat. Mnohé z nás možná bezmoc a deprese. Někdo si možná řekl, že je lepší to vypnout a vůbec nesledovat. Někoho začal hledat, kdo za to může. Jiný začal vymýšlet, jak by se dalo pomoci.
Ježíš tváří v tvář lidské bolesti
Příběh z evangelia ukazuje, jak jedná Ježíš tváří v tvář lidské bolesti. Především ji vidí. Neodvrací se, nezakrývá si oči. A má soucit, který ho vede k tomu, aby přistoupil a dal najevo účast. A pak svou mocí situaci proměňuje. Stejně jedná Ježíš i dnes. Vidí naši bolest, zoufalství... Přibližuje se, aby nás ujistil, že je s námi. Říká: „Neplač! Nejsi na to sám. Jsem tu s tebou, abych ti pomohl.“ A stále má dost moci jednat v situacích, kde my jsme bezmocní. To je dobrá zpráva pro ty, které povodně zasáhly, ale i pro kohokoliv jiného kdo prožívá jakoukoliv jinou bolest a trápení.
Adekvátní reakce
A pro ty z nás, kdo zrovna zasaženi nejsme, Ježíš tak ukazuje i adekvátní reakci na utrpení bližních: všimnout si, přiblížit se, dát najevo účast, povzbudit slovem a podle svých možností podat pomocnou ruku. A určitě nebude od věci svěřit a odevzdat Ježíšovi to, co naše možnosti přesahuje.
