Nejde o naši dokonalost, ale ochotu být k dispozici

Římané, pod jejichž nadvládou žil Ježíš a jeho učedníci, vyhrazovali triumfální průvody císařovi nebo vítěznému vojevůdci. Vítěz přijížděl na koni nebo na voze taženém koňmi. Jeho průvod byl slavnostní, lidé mu provolávali slávu. Mnohdy tak byli uctíváni po celý život.

Ve světle těchto zvyklostí musel vypadat Ježíšův vjezd do Jeruzaléma velmi podivně. Přijížděl na oslátku, slávu mu provolával zástup (či jen skupina?) jeho učedníků. Za pár dnů se pak volání „sláva“ změnilo na volání „ukřižuj“. Skromný král. Podivný král.

Ježíš je „podivný“ král. Je jiný. Nejde mu o jeho slávu, ale přichází jako poslaný Bohem. V tom je jeho sláva. Ani náš úspěch a sláva nespočívají v tom, že se budeme pohybovat v záři reflektorů, ale že budeme naplňovat naše osobní Boží poslání tam, kde žijeme. I když třeba můžeme někdy působit jako oslové.  Matka Tereza řekla: „Ježíš vás nepovolal, abyste se stali úspěšnými, ale abyste byli k dispozici Bohu. V tom bude spočívat váš úspěch.“