Následovat Ježíše není tupost

Ježíš ty, kteří ho následují, mnohokrát přirovnává k ovcím. Proč? Obraz tupého zvířete může člověka provokovat. Kdo z nás by chtěl obětovat vlastní rozum, plány a tužby a jít se stádem jako nějaká ovce?

Každé přirovnání se dá posuzovat z různých úhlů pohledu. Toto podobenstvi ale nepojednává o "duševní výbavě" ovcí, nýbrž zabývá se něčím jiným: ovce jde za pastýřem, protože důvěřuje, že ji dovede na pastvu. Jinými slovy - pastýř se postará, aby přežila a měla se dobře. I těm, kdo slyší Ježíšův hlas a jdou ve svém životě za ním, Ježíš nabízí život.  A to nejen přežití, ale život v Boží blízkosti, život v plnosti, život věčný.

I když se nám někdy zdá, že víme nejlíp, kde je tráva zelená a jak věci dělat po svém, můžeme si být jisti, že naslouchat jeho hlasu a v důvěře ho následovat, není tupost ani ztráta, ale v posledku zisk.

Rozumí nám, i když sami sobě nerozumíme,
vidí věci v dlouhodobém horizontu,
ví, čím nás obdaroval i kde je naše slabé místo.

Ježíši, otevři mé uši,
abych dnes rozeznal tvůj hlas,
veď moje kroky, když nevím, jak dál,
ukazuj mi, kde je život a ne jen přežívání,
obnov mou důvěru v Tebe.

Hospodin je můj pastýř,
nic nepostrádám, 
občerstvuje mou duši. 
Vede mě po správných cestách.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla,
vždyť ty jsi se mnou. 
(srov. Žl 23)