Mocný „politik“, který je opravdu jiný

Ježíš jako „král“? Pro mnohé naivní, úsměvná, až pohádková představa. Komu kraluje? Vždyť o něj většina lidí nestojí nebo ho ani nezná. Lidé dnes nechtějí být ovládáni, nechtějí, aby se rozhodovalo o nich bez nich. Chtějí svobodu. 

Ježíš ale říká, že jeho království je za hranicemi našich běžných představ. On  svou vládu uplatňuje jinak než vlivní a mocní, jak je známe: Ten, který stvořil vesmír a celý náš svět, k nám přistupuje, aby nám myl nohy. Prožívá odmítnutí, výsměch, ponížení a nakonec smrt. A přeci není slaboch.

Přichází, aby svrchovaně vládl v lidských srdcích, ale nechce se vlomit silou. Nechce svou vůlí potírat tu naši. Volá trpělivě každého člověka jménem. Svou mocí chce vstoupit do všeho, co znamená náš život. Není nic, co by ho nezajímalo, co by pro něj nebylo důležité.  Můžeme se děsit. Je toho tolik, co si držíme jen pro sebe: svou práci, pokroucené vztahy, výchovu dětí, starost o zdraví, odpočinek, své sny, své strachy, selhání….

Nechceme, aby Bůh o nás rozhodoval: Možná vidí naše nějaké priority jinak. Možná nepochopí, že musíme být někdy tvrdí, mít ostré lokty, že neumíme a nechceme donekonečna odpouštět... Možná by jisté věci v našem životě označil za zbytečnost navzdory tomu, kolik pro ně obětujeme času, sil a peněz.

Možná si říkáme: „Já si prostě nemůžu dovolit, aby Bůh vstoupil do všeho v mém životě, protože bude náročný, bude chtít, abych změnil/a to špatné, přijde s novými nároky, ale já na to nemám.“

Přesto: Nebojme se ho pustit do kuchyně svého života. Má pro nás připraveno mnohonásobně víc, než si dokážeme představit a než „ztratíme“. A Boží vláda je jiná, neznásilňuje. Bůh, který přichází kralovat, nás má rád. Chce nás osvobodit od vlády strachu, sobectví, smutku, peněz, neodpuštění, závisti… a chce dát pokoj a radost.

Nepůjde to samo a hned. Do některých oblastí života budeme muset Ježíše zvát opakovaně. To proto, že nás stále blokuje strach a nedůvěra. Bůh je ale trpělivý, a ani my to nevzdávejme. A zvěme ho znovu tam, kde si vládneme sami, nebo tam, kde posloucháme našeptávání jiného hlasu než Božího. Boha se není třeba  bát, ať už před ním odkryjeme cokoliv.

Přijď, Pane.
se svou mocí
do mého života.