K našemu životu patří i prohry

K našemu životu patří větší či menší zápasy a mnohdy také prohry. Někdy si v té či oné oblasti můžeme připadat jako ztroskotanci a možná podvědomě voláme, podobně jako lotr na kříži: „Copak nejsi Bůh? Učiň pro mě zázrak!“

Při pohledu na Ježíše na kříži ale vidíme, že Ježíš není Bohem velké show, umírá v tichosti, ponížení. Přišel totiž pro něco většího, než nás ohromit. Přišel, aby přinesl každému - i všem zoufalcům a ztroskotancům - mnohem víc: odpuštění, uzdravení, spásu  – „ráj“, ve kterém budeme s Ním.

Kristova moc je totiž jiná. Většinou se v našem životě neprojeví efektními zázraky za hranicí přirozenosti. Ti, co si nárokují takový Boží zásah, bývají Bohem zklamáni. Ježíš totiž dává přednost osobnímu setkání v našem srdci, doteku, uzdravení.

To z naší strany ale předpokládá zastavení se.
Pohled z očí do očí. 
Důvěru, ve které opustíme své představy
a tváří v tvář před Ježíšem vyjádříme:
„Ne vše, co si myslím, že je pro mě prospěšné, je pro mě i dobré…
Ale pro svou lásku, Ježíši, pamatuj na mě.“

A Ježíš přináší život v nové dimenzi.
Otevírá dveře svého království
ještě
dnes.

Ježíši,
pro svou lásku,
pamatuj na mě!