Jsou ´blahoslavení chudí v duchu´ ducha mdlého?

Pokud chce někdo vyjádřit pochybnost nad  intelektuální bystrostí někoho jiného, tak ho mnohdy označí jako „ducha mdlého“ nebo „chudého duchem“. Ježíš použil stejný výraz. Ale myslel to (asi) trochu jinak…

Být „chudý duchem“ (v jiných překladech bible „chudý v duchu“ nebo „mít duši chudého“), neznamená posuzování intelektu, ani schvalování vnější nouze či bídy. Tento výrok nemluví ani tak o chudobě vnější, jako spíše o chudobě vnitřní – o stavu našeho nitra, naší mysli.

„Chudí v duchu“ si uvědomují  svou závislost na Bohu, stojí o jeho milosrdenství a s vděčností přijímají vše, co Bůh v jejich životech koná. „Chudí v duchu“ jsou opakem těch, kteří jsou „mistři světa“,  kteří si vše nárokují, kteří mají ve všem jasno a vděčnost za cokoli je jim vzdálená. Ježíš právě „chudé v duchu“ označuje jako „blahoslavené“, což v biblickém kontextu znamená ty, kdo jsou šťastní nebo také Bohu milí.

Bohu milý a šťastný člověk je ten,
kdo si uvědomuje svou závislost na Bohu
a celé své štěstí očekává od něj.
Tento postoj člověka osvobozuje
a zbavuje závislosti na nepodstatných věcech.
A otvírá nám oči i srdce pro potřeby bližních.