I utrpení nás může spojovat s Bohem

Utrpení je součástí našich životů.
Ale radovat se z utrpení?!

Utrpení není právě oblíbené téma. Ale je to součást našich životů. Jenže radovat se z utrpení nám právem může připadat jako podezřelé. Můžeme se ptát: Co je za tím? Nějaká touha po sebepotrestání a uspokojení z něho? To by bylo špatné.

Utrpení, která nemůžeme odstranit,
nás mohou spojovat s Ježíšem.

Utrpení, která nemůžeme odstranit - a taková se v životech lidí vždy najdou - nás ale mohou spojovat s Ježíšem. Vždyť proti některým utrpením tělesným a zejména duševním jsme bezmocní podobně, jako byl On. Z kříže ho nikdo za živa nesejmul. Neporozumění, zlomyslnost, nenávist těch, kteří ho nesnášeli, nikdo neodstranil.

Ježíš to ani v utrpení „nezabalil“.
To je pro nás výzvou i posilou.

A přece Ježíš v utrpení tělesném i duševním nepřestal lidi milovat. Nepřestal ani důvěřovat svému Otci v nebesích. Lidově řečeno: „Nezabalil to“. V tom můžeme vidět velkou výzvu. A také posilu. Nemáme procházet životem bez něho, ale s ním.

Ježíš svou lásku k nám
dokázal i utrpením.

A někdy k porozumění a přiblížení se k Ježíši přispěje i naše spoluúčast v utrpení. Vždyť on se v dokazování své Boží lásky k nám nezastavil ani před utrpením.

Nikoho k radosti z utrpení ale nevyzývejme. Mohlo by to působit až cynicky. Spíš užijme apoštolovu výzvu pro sebe samotné, když na nás utrpení dolehne. Tím posloužíme svým bližním a také sobě samým.

Redakčně upraveno.

Tento text ve formátu PDF k vytištění 
a použití např. na nástěnku naleznete zde.