Bůh není daleko v nějaké nebeské říši

Když se nás děti zeptají, kde je Bůh, většinou odpovíme, že v nebi. A dodáme, že je neviditelný a přítomný všude.

Ale evangelium říká ještě víc: Bůh přebývá v člověku. Není tedy někde daleko v nějaké nebeské říši. Bůh je skrytě, ale skutečně přítomen v srdci každého člověka. Přebývá v nás jako náš Stvořitel. Jeho přítomnost v nás není jen symbolická nebo abstraktní, ale reálná a hluboce osobní. V evangeliu dál čteme: Bůh přebývá v člověku, který miluje Ježíše. Nejen slovy nebo pocity, ale tím, že „zachovává jeho slovo“, že bere jeho slovo vážně. Kdo takto žije s Ježíšem, není nikdy sám. Naopak - žije s ním takříkajíc v jedné domácnosti.

A co to znamená, zachovávat Ježíšovo slovo? Shrnul to sám v této větě: „Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí… a miluj svého bližního jako sám sebe.” (Mt 22,37–39) Tedy: 1/ miluj Boha 2/  miluj sebe a 3/ miluj druhé. Toto jsou otevřené dveře pro to, aby Bůh mohl přebývat v našem srdci. Boží přítomnost v nás má větší prostor tím, jak roste naše víra a láska.

Přesto se tady na zemi někdy můžeme cítit sami. Nedaří se nám k Bohu přiblížit, jako by se nám vzdaloval. V takových chvílích můžeme vyslovit například toto:

Pane, tak málo Tě znám,
nevnímám Tě a někdy o Tobě pochybuji.
Přijď do mého srdce, buď se mnou
a promlouvej ke mně.
Chci žít z Tvé lásky
a chci ji dnes předávat každému,
s kým se potkám.