Bůh námi občas zatřese

Před několika lety jsem řídila na dálnici auto, když mě najednou přepadl mikrospánek. Probudil mě až náraz do svodidel. Nikomu se nic nestalo, jen auto bylo trochu odřené. Byl to sice krátký okamžik, ale pro mě měl zásadní důsledky. Tato příhoda mě totiž přinutila „zastavit se“ a srovnat si svůj postoj vůči Bohu. Byla jsem přesvědčena, že to byl on, kdo mě chránil. Zaplavila mě vděčnost. Vnímala jsem to jako jeho zájem o mě, což mělo za následek, že jsem se snažila přehodnotit svůj žebříček hodnot.

Bůh volá na člověka různými způsoby, aby se „probral“ a zamyslel se nad svým dosavadním životem. Mohou to být jen krátké okamžiky, určitá událost nebo změna životní situace.

Možná máme tendenci na Boží otázku: „Kde jsi?“ Bohu vysvětlovat důvody svého jednání. Možná své nedobré jednání svádíme na někoho jiného, možná dokonce na Boha samého.  Bohu ale nic vysvětlovat nemusíme, on vidí do našeho srdce. Když nás Bůh volá, je to pro nás dobrá příležitost, abychom si některé věci pojmenovali a případně změnili úhel pohledu, způsob myšlení a jednání.

Boží zájem o nás nemůže nic narušit. Patří k Boží podstatě, že mu jde o každého z nás. Touží, abychom se od něj nevzdalovali. Protože ale nejsme jeho loutky, dal nám svobodu, čas od času na nás zavolá, abychom si uvědomili, kde jsme. Jsme-li od něj daleko, můžeme se kdykoli vrátit. Jsme-li u něj blízko, můžeme si více uvědomovat jeho milující náruč.  Bohu ale vždy jde o člověka, nenechává ho v nouzi a chce být s ním.