Vizionáři, zjevení a předpovědi konce světa

Dobrý den přeji,

na různých webech je možno se seznámit s katastrofickou vizí, shodně nazývanou "Tři dny temnoty." Jedním z vizionářů, kteří údajně přijali od Pána toto poselství je i Terezie Neumannová, která je převzala někdy v padesátých letech minulého století. Zde Ježíš zdůrazňuje, že je "velmi blízko", čímž má na mysli brzký příchod oné celkem podrobně popisované apokalypsy. Jsou tato sdělení důvěryhodná?

V církvi existuje fenomén soukromých zjevení zcela určitě již od začátku druhého tisíciletí n.l. Posledních cca 200 let pak, možná i díky sdělovacím prostředkům, se zdá intenzivnější. Katolická církev je k těmto jevům velice zdrženlivá. Nikdy nezavazuje žádného věřícího, aby těmto jevům věřil. V několika málo případech se oficielně vyjádřila, že na daném zjevení není nic, co by výslovně odporovalo katolické víře. To neplatí automaticky (např. na adresu Vassuly Rydén již v roce 1995 Vatikán jasně zamítl její proroctví).
Z toho tedy především plyne, že k obsahu katolické víry se tato proroctví nemohou vyjadřovat, resp. nelze skrze soukromé zjevení doplňovat nauku víry.

Větší část těchto proroctví se ovšem vyjadřuje k praxi víry. Zde může jít o důležitý bod obnovy víry. Výzva k modlitbě, obrácení, postu není v dějinách spirituality jak Písma, tak pozdější praxe církve žádnou výjimkou.

Bohužel ale nelze totéž říci na adresu předpovědí. V Písmu se skutečně setkáváme s tímto způsobem Boží pedagogiky, kdy Pán burcuje Izrael k obrácení, protože jinak nastane nějaká událost. Cíl je ale spirituální (obrácení). Nikdy nejde o věštění budoucnosti. Mnozí vizionáři však spíše věští (který den, který rok, atd.). Nechci v pár řádcích polemizovat, do jaké víry jde o věštění a od kdy lze mluvit o proroctví. Spíše si beru biblické „poznáte je po ovoci“. Jestliže důsledkem nějakého proroctví je strach, zděšení, úzkost, zmatené jednání, vyhrocené jednání jedince či skupiny - např. typu: „Skryjeme se někde ve sklepích,…“, pak je zřejmé, že to nebude dílem Ducha svatého. „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání“ (Gal 5,22-23).

Samozřejmě také nelze vyloučit další nebezpečí, že od původního skutečně autentického zbožného člověka, který v nějakém kontextu vyslovil určité proroctví, se do našich webů, knížek, novin, farních plátků,... dostala informace značně posunutá jak emocionálně tak významově.

Obecně lze shrnout celou problematiku takto: Žijme z Božího ducha (Gal 5,16) a není důvod k jakýmkoli strachům. Bdělost a očekávání Pánova příchodu je součástí naší katolické spirituality (Mt 25,6 a řada dalších míst). Na tom se nic nemění. Tento čas očekávání však není důvodem k panice a strachu, ale naopak! Ke svobodě dětí Božích, kteří se těší na svého Pána, dokud nepřijde, nasazují své síly k budování božího království. V této souvislosti doporučuji více než texty zjevení číst celou 4. kapitolu 1 Jan, což je asi výstižnější text k dané tematice.

Kategorie otázky: Eschatologie