Svobodná vůle týraného člověka

V kázáních vždy slyším, že zlo je na zemi proto, že nám dal Bůh
svobodnou vůli se rozhodnout, jak budeme jednat.
Kde je ale svobodná vůle týraného člověka obvykle silnějším
partnerem ( dětí, žen, nebo lidí v koncentrácích )?

Nejdříve snad malé upřesnění: zlo tu není pro to, že Bůh nám dal svobodnou vůli a možnost se rozhodnout, ale proto, že my jsem tento dar zneužili (ta první formulace by mohla působit dojmem, že snad Bůh je, třeba nepřímým, původcem zla...). A nyní k otázce: Svobodná vůle spočívá u týraných (stejně jako u každého jiného člověka) v tom, že se mohou rozhodnout, jak sami budou jednat (ne v tom, že by se mohli rozhodnout, jak s ním jednají druzí). Uvedu příklad: když jsem byl na vojně (v letech 1988-90) byla tam dost drsná šikana. Nemohl jsem příliš ovlivnit, jak se první rok chovali mazáci ke mně. Mohl jsem se však rozhodnout, jak se budu k "mladým" chovat já, až budu na vojně druhým rokem! Dítě svou svobodnou vůlí neovlivní, jak se chovají týrající rodiče, ale na něm záleží, zda se jednou bude ke svým dětem chovat stejně hrubě... Žena se může rozhodnout, jak ona sama bude jednat (tím ale rozhodně nemyslím, že se má nechat týrat...). To, jak se někteří lidé uprostřed zla a bezcitnosti koncentráku dokázali rozhodnout pro obětavou pomoc druhým, pro to že budou stavět hráz zlu a dle svých možností i v těchto hrozných podmínkách šířit dobro, se stalo námětem i různých filmů...

Kategorie otázky: Bůh, Zlo a utrpení ve světě