Problém s nevěřícími spolužáky

Dobrý den,
mám problém se kterým bych potřebovala nutně poradil.....
Chodím do 7. třídy, a když sem spolužákům přiznala, že jsem křesťanka, tak na mě byli hnusný, i přes to, že kluci říkali že jsem jejich nejlepší kámoška, že je se mnou sranda atd....

Ze začátku, když jsem jim to jenom lehce nazačila, si mysleli, že jsem jenom divná.... ale když jsem se začala měnit, snažila se nemluvit sprostě a nechovat se jako dřív, začali mi pořádně nadávat.... mě to bylo hrozně líto, protože jsem se s nima bavila fakt hodně, byla sem spíš raději s klukama, protože s nima byla větší sranda.

Ale to ještě nic moc nebylo..... Modlila sem se za to, aby se se mnou začli aspoň trochu bavit a nenadávat mi, a ono se to splnilo...... Začli se se mnou bavit, ne sice jako dřív, ale byla sem ráda, že mi nenadávaj.... a bylo to tak zase jako dřív, jenomže jsem přišla na to, že jsem zase začala mluvit sprostě, a všechno se to začalo vracet do starých kolejí......

Když jsem si to uvědomila, tak jsem si prostě řekla, že takle to teda nepude! Protože se snažím uvěřit už od prázdnin, a cítila jsem, že ta moje víra slábne a slábne, a že dávám přednost těm spolužákům..... Tak sem se přestala chovat jako oni, a prostě sem se snažila jim dát najevo, že moje láska k Bohu je daleko silnější než knim a že za tim chci udělat tlustou čáru, a přestala jsem se s nima bavit jako puberťák. A aby mě to nesvádělo, tak jsem je začala docela ignorovat.....

No a asi před týdnem jsem o češtině na téma moje nejoblíbenější kniha přinesla bibli, a řekla jsem, že se moc snažím nehřešit, ale že mi to bude ještě nějakou dobu trvat.....

A oni mi teď zase nadávaj, že se jako správná křesťanka nechovám, že mluvím sprostě, ale přitom to tak není! Je pravda, že mi sem tam nějaký to slovíčko vypadne, ale je to o dooost lepší než dřív, a snažím se se lepšit i s ostatníma daleko vážnějšíma hříchama, a některý už nedělám....

Ale oni prostě pořád rejou a říkaj, že já se nemodlím, nesnažím se nehřešit, že mi to je jedno, a že sem úplně nemožná, a jak že můžu věřit něčemu, co nikdo nikdy neviděl...... a já jsem s toho úplně na prášky! Poraďte mi, prosím, jak jim mám dokázat, že se měním, že věřím v boha, a jak se mám vypořádat s tím, že si se mnou utahujou, a že mi to nevěří nikdo?! Mám si jïch nevšímat a modlit se za to aby dostali rozum?

Milá...,
To, o čem píšeš, je bolestivé, zvláště pokud si svých spolužáků a kamarádů vážíš. Jejich srdce se začne měnit možná postupně. A nebo nezačne měnit a jen jim dojde „dech“. Třeba je přesvědčíš svou vytrvalostí. A to netrvá měsíc.

Jejich postoj je možné brát také jako lakmusový papírek autenticity tvé víry. Mohla bys třeba přemýšlet o větě Pána Ježíše: „Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.“ (Jan 15, 20)

Nakonec si myslím, že je nutné mít nějaké věřící kamarády, se kterými můžeš sdílet i svou víru. Vzájemně se tak můžete podržet. Pokud bys nevěděla, kde hledat, nabízím ti odkaz na stránky křesťanské mládeže: www.signaly.cz
Držím ti palce a posílám ti požehnání.

Kategorie otázky: Evangelizace, Hudba, škola, krize víry,...