Přišla řeč na milování

Dobrý den,
Je mi 17 a už tak od 14 let jsem se bála, kdy si najdu kluka a začnu tohle řešit. A je to tady :( Mám kluka, kterého opravdu miluji a jsem si tím vážně jistá. On je ovšem nevěřící.. Není to takový ten typ, který by spěchal nebo něco podobného. Vážně, je milý, nespěchá na mě. Ale samozřejmě už přišla řeč na milování.

Jsem na dvě půlky, jedna co táhne k Bohu, druhá co táhne k lidem kteří ,,si s ničím nedělají hlavu". Prosím o radu, jakoukoli. Bojím se, že se na mě Bůh zlobí, že mě odsuzuje, už když přemýšlím o tom, že to udělám …

Milá …,
Díky za upřímný a otevřený dotaz :-) Můžete si být jistá, že Váš problém řešila a řeší spousta mladých lidí a oceňuji, že ho chcete řešit a prostě se nevydáte cestou lidí, kteří, jak říkáte, „si s ničím nedělají hlavu“.
Především bych Vám chtěla říci, že fakt, že nás sexualita přitahuje, není špatný. Bůh stvořil sex jako něco krásného a přitažlivého a kdyby tomu tak nebylo, tak lidstvo vymře :-) Bůh ale také připravil pro člověka jakýsi „sexuální návod k použití“, aby nedocházelo k lidským neštěstím, abych tak řekla. Ne každému se ale tato „příručka“ líbí a ne každý ji používá :-) To je přesně to tušení, které máte, že by se se sexem mělo počkat, dokonce až do manželství :-) Je to mimo jiné kvůli tomu, aby láska a sex utužovali manželství a děti se rodily z lásky a do vhodného prostředí.

Na druhou stranu úplně chápu Vaše rozpoložení, sama jsem něčím podobným prošla při chození se svým dnes již manželem a otcem našich dětí :-) Taková situace může být až bolestivá: cítíte se do někoho zamilovaná a sexuálně Vás přitahuje, ale zároveň víte, že Bůh je proti sexu v této fázi Vašeho vztahu :-) Také možná cítíte, že jste příliš mladá na vážný vztah nebo úvahy o manželství. Co tedy s tím?

Paradoxně s tímto dilematem souvisí to, o čem píšete: že máte pocit, „že se na Vás Bůh zlobí“. Možná Vám připadá, že Bůh je spíš než milující táta policista, který prostě jen čeká, až uděláte nějaký přestupek, aby Vás mohl potrestat. Vztah s takovým Bohem nepřináší radost a je spíš vztahem ze strachu. Motivace k tomu, abychom dodržovali přikázání je dost negativní a při první těžkosti padne.Ve vztahu s takovým „Bohem policistou“ se dříve nebo později vzbouříme a začneme si prostě žít po svém, aniž bychom ho brali vážně. Nemáme totiž dojem, že by nás miloval.

Bůh ale takovým policistou není, naopak, je milosrdným otcem, který samozřejmě moc dobře ví, co se nám honí hlavou, ale ani nás za naše myšlenky neodsuzuje ani se na nás nezlobí.

Navíc to, že nás něco přitahuje, ale my se zatím k ničemu nerozhodli, neznamená žádný přestupek ani hřích. Teprve moment rozhodnutí hříchem je. Proto si opravdu nemyslete, že by se na Vás teď Bůh zlobil, naopak, miluje Vás a je rád, že o věci přemýšlíte, chcete se poradit. Raduje se :-), protože vidí, že mu na Vás záleží a touží po vztahu s Vámi, kdy se mu můžete svěřit úplně se vším, i s tím, co řešíte ve vztahu s Vaším chlapcem. Můžete mu upřímně říci, že Vás to „táhne na obě strany“, Bůh to pochopí. Navíc spousta křesťanů tenhle pocit moc dobře zná, jinak bychom nebojovali s pokušením. Čistě prakticky Vám mohu také doporučit se s tímto tíhnutím svěřit nějaké věřící, pro Vás důvěryhodné osobě, která Vás může podpořit radou a modlitbou. V izolaci totiž člověk s pokušením bojuje daleko hůře :-)

A teď ještě co sdělit Vašemu chlapci? Nebojte se s ním o věci mluvit a třeba budete jeho reakcí pozitivně překvapená (nebo také ne, i to se může stát). Pokud ví, že jste věřící, má Vás rád a respektuje Vás, nemůže Vás k ničemu nutit a naopak celá záležitost může Váš vztah i prohloubit, můžete se lépe poznat a také vidět, zda a jak ve vztahu pokračovat či ne.
Držím Vám palce a myslím na Vás v modlitbě.

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy