Pohanství. Proč je špatné uctívat přírodu?

Dobrý den, během brouzdání po netu jsem narazil na vaše stránky, něco pročetl a zauvažoval jsem. Zauvažoval, co konkrétně je špatného na pohanství? Co špatného je na víře v rovnováhu, spojení s přírodou či muže a ženy? Co špatného je na uctívání života, krás a radostí z něj? Je snad špatné milovat se s ženou pod stromy, zpívat písně oslavující slunce, měsíc, hvězdy nebo se smát s vínem u ohně? Proč rituály pro přivolání bohů jsou zlá magie, ale vaše modlitby zakázanou magií nejsou? Také máte své rituály, jistě mající moc, ale nezakazujete je. Jste vy dobro a my zlo? Prosím, pokuste se mi to nějak vysvětlit. Snažím se pochopit, co vás vede k přesvědčení o nadřazenosti křesťanů nad věřícími jiných směrů. Schválně jsem se do toho snažil netahat otázku existence různých božstev, protože na tom se neshodneme. A omlouvám se, že vás háži všechny do jednoho pytle, těžko se to specifikuje takhle v textu. Děkuji za odpověď.

Dobrý den.
Obávám se, že termín pohanství je příliš široký, než aby bylo možné konkrétně odpovědět. Mám-li chápat pohanství jako mimo-křesťanská náboženství, pak odpověď vychází z otázky po člověku, kterou se každé náboženství zabývá. Křesťanská kritika v takovém případě obvykle míří na neúplnost anebo naivitu, kterou se tato pojetí vyznačují.

Máte-li na mysli pohanství coby bezvěrectví ve smyslu odmítání spirituální dimenze člověka, pak křesťanství obvykle kritizuje nepravdivost a deformovanost takového pojetí lidské bytosti.

Máte jistě pravdu v tom, že také křesťanství má své rituály. Důležité je, že nejsou zaměřeny na snahu nadzemské síly (Boha) ovládnout, nebo přimět k plnění našich přání (dobrých či zlých). Takto bývá formulován rozdíl mezi náboženstvím a magií. Pokud rituály slouží k oslavě (nikoli k úkolování) boha či bohů, a pokud jde o autentický projev víry konajících, není zřejmě správné nazývat jejich počínání paušálně magií. Otázkou pro mě je, kolik autentických vyznavačů starých slovanských, keltských či germánských božstev se mezi námi ve skutečnosti pohybuje. Je-li to jenom hra, nelze se divit, že ji křesťané neberou vážně.

Otázka víry je velice subtilní a jsem přesvědčen, že je namístě zdrženlivost v posuzování víry druhých, co do intenzity nebo vztahu. Pokud jde o obsah, platí, co už jsem napsal výše: I když je téměř nemožné srovnávat bohy, lze jistě porovnávat obraz člověka.

Patřím mezi křesťany, kteří se umí skvěle pobavit s vínem u ohně, radovat se ze slunce i ostatních kosmických těles a vůbec nepochybuji, že jsou křesťané, kteří se milují pod stromy. To důležité je kontext. Křesťané vědí (nebo alespoň tuší), že život není jen radost z přátel a dobrého vína, že měsíc a hvězdy nejsou pány lidských osudů a že velice záleží na tom, zda žena, s kterou se miluji, je mou manželkou.

Staletá – a nejednou draze vykoupená – zkušenost dělá z církve (nikoli neomylného) experta na odpovědi po smyslu lidské existence. Když k tomu připočtete požadavek našeho zakladatele na šíření této znalosti „až na konec světa“, stává se odpověď snad alespoň částečně srozumitelnou. Pokud v našem vystupování někdy zaznívá nadřazenost, je to pouze smutný důkaz toho, že vědět a dokázat naplnit životem nebývá vždy totéž.

S přáním všeho dobrého
-tob-

Kategorie otázky: Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,....