Pocit nedokonalé zpovědi

Dobrý den,
můj problém se týká zpovědi. Opakovaně se mi stává, že při zpytování svědomí a následně u zpovědi, nedokážu přesně popsat či pojmenovat svůj hřích. Když se to pokusím vysvětlit, je to kolikrát pochopeno jinak a já už nemám dál odvahu se v tom pitvat a poopravit, nechám to tak, čímž mám následně pocit určité nedokonalé zpovědi. Je mi to i přesto odpuštěno? Vhodná slova najdu, až když už je pozdě.

Stačí jen lítost a úmysl pokání a vyzpovídat se, i když tuším nebo vím téměř jistě, že když nastane určitá situace, je velice pravděpodobné, že zhřeším zase? (snažím se podnikat určité kroky dávající naději nápravě)

Bohužel mám také obavy zeptat se kněze, zda je to a to v mém jednání hříšné, a tak někdy nevím, co a jak.

Mohu po výše popsaných problémech s určitým ospravedlněním, že jsem udělala, co bylo v mých nedokonalých silách, že jsem to nemyslela špatně a se spolehnutím se na boží milosrdenství, ke sv. přijímání??

Děkuji za odpověď :o)

Srdečně zdravím. To je moc fajn, že máš odvahu se ptát.
A s radostí Ti mohu napsat, že na Tvoje problémy ve Tvém konkrétním případě je v podstatě velmi jednoduchá odpověď:
Hříchem je u Tebe před Hospodinem pouze to, u čeho jsi si jistá, že to skutečně hřích je. Ostatní, kde máš pochybnosti, nikoliv. A píši to jako kněz s plnou zodpovědností. Odpuštěno Ti je z Božího milosrdenství, ne z dokonalosti toho, jak jsi věci vysvětlila. A stačí špetka lítosti a Bůh odpouští. To je radost, ne?
A pak snad ještě jedna rada: z mé vlastní zkušenosti vím, že pro mne bylo a stále je dobré, když se chci zeptat na něco závažnějšího nebo vyznat něco, za co se stydím, tak si to v rámci přípravy na svátost smíření napsat a pak to knězi zkrátka a dobře jen přečíst.
Tak Ti to také doporučuji.
Vzpomínám v modlitbě.

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných