Osamělý a prázdný život bez partnera a rodiny?

Casto sa mi zda byt moj zivot prazdny, pretoze sa mi nepodarilo zalozit si rodinu. Clovek predsa tuzi aj po blizkych vtahoch, ktore sa daju realizovat v rodine. Isto ze moze pomahat inym a zdielat s nimi svoj zivot, ale su veci, ktore sa daju prezivat iba v rodine. Myslim si, ze viac ludi osamelych to moze podobne vnimat, tak neviem, ci a ako sa uspokojit len s beznou komunikaciou s ludmi. Dakujem

Jelikož jste toho o sobě mnoho nenapsala, netuším ani kolik je Vám let, což může danou situaci dost měnit. I proto bude moje odpověď velmi obecná.

Je pochopitelné, že cítíte prázdnotu, která se projevuje s větší či menší silou. Aniž byste to chtěla, vede Vaše životní cesta evidentně jinudy, než byste si přála a Vy zřejmě nemáte moc velkou možnost to základní - tedy mít rodinu - nějak ovlivnit.

Jsou lidé, kteří na životního partnera a rodinu čekají dlouho, a potom žijí v krásném vztahu. A jsou jiní, kteří se nedočkají, a přesto prožijí velmi hodnotný a dobrý život, protože i v "samotě" žijí pro druhé. Zde nejde pouze o to nežít jen pro sebe, ale také o to nežít "pro druhé" jako náhražku, ale jako plnohodnotnou náplň života.

Situace, ve které se nalézáte je jistě těžká, ale nedá se dělat nic jiného, než se v ní snažit žít, jak nejlépe můžete. Určitě je dobré rozvíjet a mít vztahy s lidmi, případně pomáhat tam, kde je třeba. Snažte se dívat, kdo Vás potřebuje, jinak je nebezpečí, že budete přemýšlet jen o tom, co Vy sama potřebujete (co Vám chybí) a to nejen nikam nevede, ale ani Vám to v ničem nepomůže.

Jste-li věřící je také důležité přes všechna zklamání jít po své životní cestě s Pánem. Určitě ho můžete, a bylo by dobré to dělat, prosit o partnera. Je v zásadě jedno kolik Vám je let. Nalézt blízkého člověka, který s Vámi životem půjde, lze prakticky v každém věku. Skoro v každém věku a i když jste sama, lze také např. požádat o osvojení dítěte. Ale ani tady to nemůže být pouhá náhražka, pouhý prostředek, kterým byste se snažila zaplnit samotu.

Samota je těžká, ale určitým způsobem je člověk v životě vždycky sám a to i v případě, když žije uprostřed společenství, uprostřed rodiny. Velký díl samoty si musí nést každý z nás bez ohledu na svou životní situaci. Byla by škoda, kdybyste si z toho, že nemáte rodinu vytvořila důvod, proč je všechno ostatní špatně a že kdyby byla rodina vše by se změnilo k lepšímu. Tak to většinou v životě není. Problémy a těžkosti zůstávají i když se změní objektivní okolnosti, ale dobrý život se dá žít za všech okolností, jen je to někdy těžší.

Kategorie otázky: Láska a vztahy