Odpouštět pořád dokola?

Dobrý den,
prosím o radu, jak odpustit. Jak mám odpustit člověku, který vůči mně žije v trvalé neupřímnosti? Když jsem s tímto člověkem o samotě, tak se chová velice mile a přátelsky, dokonce tomu všemu ještě dává nálepku křesťanství a lásky. Ale dozvěděla jsem se od manžela, že za mými zády je všechno jinak, kritizuje, jak vedu svoji domácnost, jaké mám koníčky apod.

Již jsem podnikla kroky ke smíření, ale ten člověk se chová dál pořád stejně. Nemám problém odpustit svému bližnímu, pokud mi ublíží, ale pak toho lituje a poprosí mě o odpuštění. Dokonce nemám problém odpustit ani když o odpuštění nepožádá. Ale stačí mi, když se to např. už neopakuje. I tento postoj považuji za dobrý. Řeknu si - no co, zhřešil - taky někdy zhřešeím. A jsem schopna odpustit i tak, i když to trvá časově déle.

Ovšem pokud mi někdo ubližuje trvale a soustavně, vůbec nevím, jak by mělo moje odpuštění vypadat. Nebo spíše odpouštění (pořád dokola).

Je vůbec povinností křesťana odpustit, když mu někdo stále ubližuje a nechce svůj postoj změnit?

Ježíš řekl, že máme opustit třeba sedmdesát sedmkrát, pokud k nám viník přijde a poprosí o odpuštění. Jenže v tomto případě právě nikdo neprosí. A já pořád cítím to zklamání.

Co je vlastně v tomto případě odpuštění? Že se už budu cítit dobře, i když mi bude stále ubližovat?

Pokud se mám ispirovat Bohem, tak ten přece taky odpouští jen upřímnému člověku, který viny lituje. Ještě jsem neslyšela, že by Bůh odpustil vážné provinění bez lítosti. Nebo i to je možné?

Dobrý den,
případ, který popisujete je vážný. Je hrozně těžké odpustit někomu, kdo neprojevuje žádnou lítost nad tím, co dělal nebo dokonce stále dělá.

Můžeme na tuto situaci vztáhnout tu část Ježíšova kázání na hoře, v němž hovoří o lásce k nepřátelům (Mt 5, 43 - 48). Jde o to, že k člověku, který nám nějakým způsobem ubližuje, nás poutá tzv. negativní vazba.

Projevuje se tak, že člověk na onoho člověka musí stále myslet, může vůči němu cítit nechuť či odpor nebo se ho dokonce může začít bát. Tím se stává nesvobodným a tak nakonec ubližuje sám sobě.

Jak z toho ven? Máme jeden velice dobrý prostředek a tím je modlitba. Toho člověka prostě musíme odevzdat Bohu a modlit se za něho.

My s tou věcí nemůžeme třeba udělat nic, ale Bůh může. Když se máme s tím člověkem setkat, můžeme poprosit jeho i svého anděla strážného, aby stáli při nás a pomáhali nám ve chvílích setkání, ale také potom. Můžete poprosit svého manžela, aby Vám nesděloval, co mu ten dotyčný o Vás říkal, ale aby Vám spíše pomohl v modlitbě.

Může to trvat i delší dobu, než se něco stane, ale určitě se to vyplatí. Chce to trpělivost. Můžete to vzít tak, že takto tomu člověku pomáháte. Konáte skutek duchovního milosrdenství.

Doporučuji texty z rubriky Odpuštění, smíření

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství