Nezdravé vztahy s rodiči po svatbě

Dobrý den,
jsme spolu s manželem už několikátý rok a stále narážíme na jednu nepříjemnou skutečnost - naši rodiče k nám nedokážou přistupovat jako ke svéprávným, zodpovědným a osamostatněným lidem.
...
Často ze strany svých rodičů slýchávám, co bych měla, co neměla, co musím, co nesmím, co a jak mám a nemám dělat. Spíš než jako rada to zní jako striktní příkaz. Když se proti takovému jednání postavím, tak mi vytýkají, že prý nemám úctu k rodičům. Muž to vnímá stejně a bohužel nevidí naději na nějakou změnu. (Často se na něj obrací se striktním - stav se, až přijdeš domů z práce, potřebujeme, abys...)

Ráda bych znala váš názor, co v takové situaci dělat a jak se postavit vůči takovému nesprávnému přístupu ze strany rodičů, protože mě konflikty na toto téma už hrozně vyčerpávají. Chci k nim být uctivá, ale myslím, že nejsem povinná zachovávat poslušnost, i když to jsou moji rodiče.
...

Milá ...,
velice vám rozumím a jsem přesvědčen, že problém nahlížíte správně. Rodičovská vazba může být tak silná, že rodiče mohou svou dobrou vůlí zničit manželství svých dětí, a to i po mnoha letech manželství!

Skutečně rodiče nejspíš nezměníte, je potřeba s nimi komunikovat v lásce a s úctou, ale ne v poslušnosti.

ÚCTA znamená, že k druhému přistuji jako k člověku, kterého Bůh stvořil a má ho rád, je to Boží dítě. Proto, když potřebuje pomoci, pomůžu mu (v závislosti na závažnosti jeho potřeby a mých možností). Ale to nemá nic společného s POSLUŠNOSTÍ.
Dospělí lidé mají mít k sobě úctu navzájem! V tom je i respektování odlišných názorů druhého.

Jste JEDNO, v jednotě jednejte i s rodiči.

Na výzvu "stav se u nás" je odpověď: "Zavolám manželce, dohodnu se s ní, kdy budu moci přijít a dám vám to vědět." (Ne vy, ale my rozhodujeme, kdy budu moci přijít.)

Zpravidla se doporučuje, aby zásadní věci řešil s rodiči ten, který je jejich dítě. Ve vašem případě bych byl pro to, abyste u toho byli oba a klidně se při tom drželi za ruce na výraz jednoty. Ať mluví ten, který je dítětem, druhý ať je mu oporou. Jednejte v lásce a s úctou. Nechcete zraňovat, ale v tomto případě se zranění nejspíš nevyhnete.

Rodičům lze poděkovat za jejich názor, (pokud jste to neudělali např. před svatbou, je dobré jim příležitostně poděkovat i za to, že vám dali život a vychovali vás), ujistit je, že víte, že jim jde jen o vaše dobro, ale zároveň je třeba říci, že váš názor je jiný a že budete jednat podle vašeho společného rozhodnutí. Je třeba jasně říci, že jim nechcete ublížit, ale že jste samostatná rodina a požádat je, aby to respektovali. Nejde o VYSVÉTLENÍ, ale o OZNÁMENÍ.

To neznamená, že s nimi přerušíte kontakty, nebo že jim nepomůžete. Ale pokud by tlak od nich byl příliš velký, že by ohrožoval vaše manželství, bylo by nutné i na čas kontakty s rodiči omezit či přerušit. Nesmíte připustit, aby vás rodiče rozdělili!

Určitě není dobré rodičům sdělovat vše o vašem životě, např. si stěžovat na vaše vzájemná nedorozumění, finanční problémy...
Lépe je předejít jejich vyptávání, čas od času se jim ozvat a sdělit jim to, co chcete vy. Tedy že se máte dobře, co se dětem podařilo atd., aby byli spokojeni, že vám nic neschází.

Když budete k rodičům přistupovat s láskou, ale s vymezením si hranic, jednáte správně, nemějte výčitky svědomí! Postupujete v souladu s Božím plánem s manželstvím a rodinou.

Z knížek bych doporučil Hranice od Henry Clouda “Hranice“
Doporučujeme vám též účast na programu “Manželské večery“, jejichž jedním z témat jsou vztahy k rodičům.

A nezapomínejte na modlitbu, ve které budete Bohu děkovat za své rodiče a prosit ho o sílu, abyste dokázali vůči nim si vymezit hranice.
Pokud je možná společná modlitba vás jako manželského páru, je to skvělé, ale není to nutné.

Kategorie otázky: Vztahy dětí k rodičům