Nepoznám, jestli je moje lítost opravdová

Přeji dobrý den, Chtěl bych se zeptat:

1) Jestli při přípravě ke svaté zpovědi musím litovat skutečně každého hříchu, který jsem spáchal, nebo jich stačí litovat obecně. Někdy se mi totiž stává, že nevím, jestli jsem toho hříchu opravdu litoval a tudíž jestli mi byl odpuštěn...

2) Nejsem si jist, jestli svých hříchů opravdu lituji, nevím, jestli má lítost je opravdu upřímná, nebo ne. Nevím, jak to mám poznat. Chtěl bych s tím poradit, abych mohl jít příště už bez obav ke zpovědi. Díky moc.

Dobrý den.

Jako odpověď na Váš dotaz Vám posílám úryvek z knihy Aleše Opatrného "Jak potěšit zpovědníka" (vyd. Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2014).

" Lítost nad hříchy není v prvé řadě citová záležitost, ale především záležitost rozumu a vůle. Člověk uznává, že se nechal zlem svést nebo že kazí Boží dílo a že většinou při tom ubližuje jiným lidem. Lítost je vlastně uznáním toho, že to zlé, co se stalo, se stát nemělo. Současně je základem lítosti uznání, že se věc stala a že jsem za ni odpovědný. Je to tedy něco zcela jiného než výmluvy, sebeomlouvání nebo sebelítost nad tím, že člověk není tak skvělý, jak si sám sebe představuje. Ještě dodejme, že pro člověka může být někdy obtížné vzbudit lítost nad něčím, co sice uznává, že není správné, ale co mu přineslo radost nebo nějaký prospěch. Asi tak, jako by se sběratel radoval, že získal do sbírky chybějící předmět, ovšem tím, že ho získal podvodem. Zde by kajícník sotva poctivě hledal citové rozpoložení, které by bylo ošklivostí nad hříchem, který mu ale způsobil určité potěšení. Ovšem uznat, že Bůh má pravdu a že radost ze špatného činu není bezchybná ani autentická, to snad nakonec kajícník dokáže." (s. 46-47)

S přáním všeho dobrého

Linka víry

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů | Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných