Nedovedu myslet na věčnost bez svých blízkých

Dobrý den,

jsem z ateistické rodiny, přesto jsem v dospělosti přijala křest a vychováváme s manželem své děti ve víře. Za své rodiče a sourozence, se kterými máme pěkné vztahy, se denně modlím, ale nevím, jestli je v mých silách otevřít jim srdce k Pánu a pomoci jim ho přijmout. Zatím tato témata odmítají, přesto jsem přesvědčená, že v podstatě žijí v křesťanské morálce. Nedovedu myslet na věčnost bez svých blízkých.... Děkuji za Váš názor, radu či připomínky.

Milá tazatelko,

pokusím se na Váš dotaz odpovědět v plnosti mé víry a naděje. Ten, kdo otvírá srdce, je vždy sám Pán, nikoliv my. To skutečně není v našich silách, to je Boží dar.

A Bůh dává dobré dary strašně rád. Jsem si jist, že pro Vaše modlitby a Vaši lásku k rodičům (ale nejen pro to!) on najde způsob, jak jim tento dar dát, nechte se překvapit. Je možné, že na to překvapení budete muset čekat až do Božího království, ale nebojte se, Bůh je má pro Vás určitě připravené.

To říkám v plnosti své křesťanské naděje: v tak dobrého Boha v naší církvi věříme.
 

Kategorie otázky: Modlitba, Vztahy dětí k rodičům, Hledání Boha, víry