Proč nerozeznáte, co je správné? (Lk 12,57) - Citát z Bible na každý den

14. 12. 2009, marse

Modlitba za uzdravení umírajících - kdy je na místě?

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Modlitba

Dobrý den,
mám pochybnosti ohledně modlitby za člověka, který nachází na rozhraní života a smrti. Modlím-li se za udravení takové osoby, nejedná se o projev sobeckosti? V případě smrti čeká dobrého člověka království nebeské a věčné splynutí s Bohem, kdežto má modlitba ho obrazně řečeno strhává zpátky k životu pozemskému. Smrt není koncem, ale bránou, kterou se svou modlitbou pokouším zavřít.

Je tedy takováto modlitba přípustná a správná, nebo je jen důsledkem pochopitelného lidského strachu a úzkosti z dočasné ztráty bližního? Děkuji za odpověď.

Stát pravdivě před Bohem se svými pocity a emocemi a zároveň mu dát tu důvěru

Rozumím napětí, které prožíváte. Do tohoto bodu, jestli modlitba za uzdravení není jen naším sobeckým počínáním, může dojít každý z nás, ať už teoreticky z dálky nebo prakticky z blízka.

Myšlenek, které v tom hrají roli, je několik:
1) Co si myslím, že je nejlepší pro toho druhého?
2) Jak tento můj pohled vnímá Bůh?
3) Jakou spolupráci chce ode mě?

To, jak to mám já jako člověk postavené, je nejen o přirozeném strachu ze ztráty. Je to především o vztahu k tomu člověku. Je tu někdo, kdo svým odchodem do nebe nechá prázdné místo na zemi. Nejen v srdci bližních, to je jasné, ale nebude tu fyzicky k nalezení, k prožívání vztahu, tak jak to bylo dosud. Zahýbe to s celou řadou věcí v okolí. Je naprosto přirozené – a jinak by to bylo asi divné – když bych poctivě v sobě nestála o to, aby tu ten člověk byl dál.

Protože je Bůh vševědoucí a do srdce vidí, bylo by přetvářkou, kdybych se před ním tvářila jinak. A protože je navíc Bohem milujícím, touží po tom, abychom před ním stáli autenticky.
V tom smyslu je velmi poctivé takto před Bohem stát. Je Bohem vztahovým a vzájemné vztahy nám ve své lásce a také pro žití lásky dal. To jaké máme vztahy je tedy také jeho věcí, jeho zájmem. A nejen to, v této věci – v tom jaké máme vztahy, jak je prožíváme nám nejlépe rozumí. Na to se můžete spolehnout. Na poli osobní lásky i na poli lásky všeobecné k lidem třeba i neznámým. Rozumí i našim strachům, obavám a počítá s nimi. Chce v nich být s námi a ukazovat cestu.

Je v tom jistě i myšlenka, že pro toho druhého by možná (píši možná, protože nejsme Bohem a tak to ani nevíme) bylo lepší, aby odešel. Zas mi to přijde jako projev lásky k druhému, když toto berete v úvahu. I když ani tuto variantu nejsme schopni jako lidé zajistit.

Myslím, že nejzdravější postoj je stát před Bohem se svými pocity a emocemi a zároveň mu dát tu důvěru, že je natolik milující, že ví nejlépe, jak se situací naložit. V tom je namístě pokora, kdy pro nás může být přijatelné, když nastane varianta, o kterou jsme nežádali.

Protože jsme jen lidé, kteří toho dopředu moc nevidí, pak je namístě se za uzdravení modlit – nic lepšího neznáme pro život na zemi, a tak vyprošujeme pro něj dobro, jen s tím, že vnitřní nastavení bude naladěno k přijetí lepší varianty, kterou zná pouze Bůh. Myslím, že nejlepší vyjádření je –

"Pane, prosím o uzdravení toho člověka, ale protože nevidím, buď vůle tvá! Ať je to život nebo smrt. Já jako člověk se držím poznaného a vyprošuji dobro v míře, jaké rozumím. Pro druhého i pro sebe. Ty s tím nalož podle toho, co jako lásku, o které víš propastně víc než já, vidíš ty."

Zvenku to tedy může vypadat stejně jako když bych stála před Bohem a modlila se za uzdravení a nepřipouštěla jinou variantu, na Boha tvrdě naléhala – jen se mění mé vnitřní nastavení. Z křeče – já to musím vyprosit a nebo nechat být, já jsem zodpovědná za to, jak to dopadne, chci to tak a tak, do uvolnění postoje přesahující důvěry, do lásky, ve které mohu vyprosit dobro, i když slovy, prosím Pane uzdrav….

Myslím, že je třeba se oprostit od toho, že byste snad mohl zavírat otevřenou bránu. Možná, že může nastat situace, kdy by byl člověk, který má přejít do nebe ještě na přímluvu ponechán, ale jen proto, aby to bylo k užitku lidí okolo. Věřím v Boha milujícího. Takový stav by nemohl poškodit ani umírajícího ani okolí. Ta brána je připravena pro každého ve správný čas. A v ten čas také k ní bude každý přiveden. Nemáme na to tu lásku zastavit.

Doporučení tedy zní – dovolte Bohu, aby na tom člověku byla naplněna láska, ať jedním nebo druhým způsobem a buďte člověkem autentickým, mluvte s Bohem o svých emocích, o tom jak vám v tom je a zároveň mu dejte plnou důvěru v lásku k vám všem. Modlete se vytrvale a v pokoji dál s prosbou o naplnění Boží vůle, jistě to láskyplné plody přinese. Modlitba je tou spoluprací, kterou nás do vztahu Bůh zve.

Moc vás zdravím a vyprošuji požehnání

Kategorie otázky: Modlitba

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5-8)

Pomozme jedné z nás, která měla startovací čáru jinde než my

Pomozme jedné z nás, která měla startovací čáru jinde než my
(19. 10. 2021) A přesto je optimistická a pozitivní…

Čsopis IN! pro dívky / říjen

Čsopis IN! pro dívky / říjen
(8. 10. 2021) Pro někoho může být podzim smutné období, hlavně, když celé dny proprší. Pro někoho je to roční období plné klidu a…

Můžete podpořit „svůj“ hospic

Můžete podpořit „svůj“ hospic
(6. 10. 2021) V sobotu 9. října se připomíná Světový den hospiců.

Nechme na sebe hledět Ježíše (papež František)

(3. 10. 2021) Co nám nabízí svědectví Františka z Assisi dnes?  (odkaz na pastorace.cz)

Svátek andělů strážných 2.10.

Svátek andělů strážných 2.10.
(1. 10. 2021) Pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl. Naslouchej jeho hlasu. Můj anděl půjde před tebou, praví Bůh.…

Mezinárodní den seniorů 1.10.

Mezinárodní den seniorů 1.10.
(29. 9. 2021) Víte, pro mě stárnutí je přibližování se cíli. A ten cíl stojí za to. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do srdce…