Manželství na zkoušku

Dobrý den,
jako věřící člověk řeším něco, s čím má hodně lidí jistě zkušenosti. Sice se všemi svátostmi vím, co se má a co ne, přesto víc než rok chodím s dívkou, máme spolu intimní vztah a rozhodli jsme se spolu i bydlet . Bral jsem to jako zkoušku manželství, chtěl jsem vědět, jestli spolu dokážeme žít a vyhovujeme si po všech stránkách, abych měl jistotu, že to je ta pravá.
...
Jenže se kolem ní začali postupem času motat kluci a já zjistil, že pro ni nejsem jediný. Dnes je situace taková, že mi lže, protože mi nechce ublížit.
...
Několikrát jsme se pohádali, kdy se rozplakala a slíbila, že toho už nechá, ale zas a znovu to udělala. Ztratil jsem důvěru a protože ta je v mém žebříčku hodnot hodně vysoko, chci se rozejít. Vím, že jsem se nechoval nějak čestně k Bohu a vím, že s ní chci být. Jenže veškeré povídání si o tom s ní doteď nikam nevedlo. Má v tomto případě smysl zkoušet znova začínat?

Milý …,
ve vašem dotazu cítím určitý paradox. Na jednu stranu sám píšete, že víte, co se má a vztah k Bohu je pro vás nějakým způsobem důležitý, byť si uvědomujete, že jste se nechoval úplně čestně. Na druhou stranu řešíte problémy ve vztahu s (domnívám se, nezmiňujete to) nevěřící dívkou, která pravděpodobně určité hranice má dost jinde než vy.

Je tedy důležité, abyste si vy sám jasně řekl, co jsou vaše priority, případně jak je za sebou na pomyslném žebříčku poskládat :) Je na prvním místě v mém životě Bůh anebo partnerka? Podle toho, kdo bude jednička, se totiž budete rozhodovat. Pokud je na prvním místě Bůh: důvěřuji mu natolik, že to se mnou myslí dobře, že jeho přikázání stojí za to žít, i když budu vypadat staromódně nebo jako úplný mimoň? Je pro mne Bůh opravdu milující Otec nebo spíš nějaký policajt nebo škarohlíd, co mi nechce nic dopřát? Tuto otázku považuji za důležitou, protože váš obraz Boha určuje to, jak nahlížíte na jeho přikázání a vůbec život s ním a zda se vám bude chtít ho žít :)

Pokud je na prvním místě ve vašem životě partnerka, jste v podstatě vydán na milost či nemilost jejím rozmarům, což možná pociťujete v tuto chvíli. Samozřejmě, ve vztahu je normální, že je pro nás partner důležitý, ale neměl by nad námi mít takovou moc, že si s námi může dělat, co chce. Ztrácíme svou vlastní identitu, sebevědomí, ve smíšených vztazích občas i víru nebo zvyklosti s ní spojené.

Píšete o Vašem soužití ve smyslu manželství na zkoušku. Já si ale myslím, že nic takového jako manželství na zkoušku neexistuje. Buď je vztah i třeba s bydlením nebo manželství s manželským slibem. V návalu zamilovanosti jsme samozřejmě partnerovi schopni slíbit cokoli, ale není to veřejný manželský slib. Psychologicky proto funguje, že v soužití i třeba podvědomě víte (nebo partner), že můžete odejít. Ve svátostném manželství to tak není. Tím vznikají ne úplně zdravé návyky pro budoucí manželství.

A teď k velmi populární otázce předmanželského sexu :) Není to nic jednoduchého, naopak bez Boží milosti se to v podstatě nedá zvládnout a když si k tomu přidáte nevěřící partnerku s úplně jiným pohledem, tak je to opravdu oříšek. Asi jste již slyšel, že byť nám to připadá zvláštní, tak Bůh stvořil sex pro manželství a ne mimo něj. Má to určitý důvod: sexuální pouto je velmi silné, vlastně to nejsilnější pouto, co existuje a Bůh ho zamýšlel právě proto, aby manželský pár mohl být opravdu „jedním tělem“, jako kdybyste slepil k sobě dva listy papíru. A co se děje, když je takové pouto mimo manželství a pár se rozejde? Zkuste oddělit takto slepené listy papíru: oba nějak roztrhnete a poškodíte. A to se přesně děje, když máme sexuální vztah před manželstvím a ten vztah skončí rozchodem. Neseme si zranění, protože jsme stvořeni pro takto silné pouto, ale v trvalém svazku. Možná zkušenost takovéhoto silného pouta, ale zároveň zranění z nestálosti partnerky a ztráty důvěry znáte. Mám pro Vás ale i dobrou zprávu: Pán Ježíš za nás hříšníky zemřel na kříži a u něho je odpuštění. On nemá problém nám odpustit a dát nám sílu a potřebné milosti pro to, abychom mohli jít dál. Může nás také uzdravit ze zranění způsobeného těmito pouty.

Co se týče vašeho vztahu, úplně chápu vaši tendenci se rozcházet, zvlášť pokud komunikace nebude fungovat a budete pociťovat ztrátu důvěry. Držet vztah bez důvěry mi nepřipadá dobré. Nechci, aby tato moje odpověď vyzněla ve smyslu, že jako věřící máme mít vztahy pouze s věřícími. Ano, s věřící partnerkou se možná snáz na některých věcech shodnete a obecně i vyhlídka manželství a výchovy dětí je lepší, ale Bůh některé lidi volá do vztahu a manželství s nevěřícími lidmi. Zde je pak ale důležité, abychom si ve své víře byli jisti v kramflecích, věděli, kde čerpat a tím třeba dávat i partnerovi. Ve druhém případě bych také doporučila větší opatrnost a rozlišování.

Držím vám palce, abyste dobře rozlišil pokračování ve vztahu a mohl zažít, že Bůh vám chce dopřát dobré věci a má je pro vás připravené.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství