Mám odpouštět jako Bůh? Není to troufalé srovnání?

V modlitbě Otčenáš mi není jasná část, ve které se modlíme "odpusť nám jako i my odpouštíme našim vinikům". Čekám od Boha větší odpuštění, než jsem schopna dát bližním a myslím, že se nemůžu při nejlepší vůli srovnávat s plností Božího odpuštění. Proto mi to dělá v textu modlitby problém (přijde mi to troufalé).

Souhlasím s Vámi: člověk není schopen dát odpuštění, které by bylo možné srovnávat s odpuštěním ze strany Boha. Bůh však od nás nepožaduje projevy Božství, ale lidství. Dokonce na našem lidství vystavěl spásu, když se stal člověkem.

Naše viny nám odpustí, kdykoli o to poprosíme, ale očekává, že my sami se k sobě budeme chovat obdobně. Jeden kněz říkával, že prosba Modlitby Páně, kterou citujete, by měla znít: "Odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili našim viníkům...". Pro mne to dokonale koresponduje s Ježíšovým slovem: "Jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí nebeský Otec... " a naopak.

Je to skutečně nepochopitelné, ale pro nás zároveň zavazující. Máme obrovskou moc odpustit, a pokud ji dokážeme realizovat, prakticky ovládáme odpouštějící moc Boží! Bůh se v tomto smyslu skutečně stal závislým na nás.

Naše lidské odpuštění nelze s Božím srovnávat, nicméně bez našeho není ani Boží...

Kategorie otázky: Láska a vztahy