5. 11. 2008, peb

Kradl jsem

Navigace: Katalog dotazů > Víra a život (život z víry) > Křesťanská etika, hřích

Nejsem pokřtěný, přesto věřím v Boha a někdy se k němu obracím. Stalo se mi, že jsem několikrát neodolal a něco jsem v práci ukradl. Nemám odvahu to přiznat. Mám ovšem velké výčitky svědomí a prosím Boha o odpuštění. Může mi odpustit? Jak poznám, že mi bylo odpuštěno?

Bůh nám odpustit chce, a to bez výjimky pokaždé, když něco uděláme špatně

Pokušení se často neubrání ani člověk pokřtěný (a to vlastně vždycky, když začne spoléhat víc sám na sebe než na Boha). Bůh nám ale přesto odpustit chce, a to bez výjimky pokaždé, když něco uděláme špatně. Pokud o to tedy vůbec stojíme, což se v praxi obvykle pozná podle toho, že:

1. mrzí nás, co jsme udělali (nebo naopak zanedbali)
2. nakolik je to možné, chceme dát věci do pořádku
3. do budoucna se chceme vyvarovat hříchu a příležitosti k němu.

Kromě toho, že Vás tedy ten konkrétní hřích mrzí, byste ještě měl najít cestu, jak odcizené nějakým způsobem nahradit (i kdybyste nenašel odvahu přímo se přiznat), a taky si umínit, že si na podobné věci dáte do budoucna pozor. Tím dáte najevo, že o odpuštění opravdu vážně stojíte.

Katolický křesťan má moment odpuštění obvykle spjat s okamžikem "rozhřešení", které uděluje kněz ve svátosti smíření (zpovědi). Nepokřtěný člověk zatím tuto svátostnou cestu k odpuštění otevřenou nemá. Pokud ale už teď máte víru v Boha takového, jak nám jej představuje Bible, můžete si pak na základě této víry být Božím odpuštěním a jeho posilou do dalších dní klidně jistý.

Kategorie otázky: Křesťanská etika, hřích

peb

Témata: chyby, omyl, selhání, etika, morálka, hřích, jednání, viz chování, čin, skutky, vina, zpytování svědomí, sebereflexe, sebekritika

Motto webu: Ten, kdo doufá v Boha a spoléhá se na něj, je jako strom u vody. (srov. Jer 17,5)