K víře nepotřebuji církev

Dobrý den. Mám takové dilema, celý život věřím v Boha a Ježíše Krista, ale čím déle jsem živ, tím více jsem přesvědčený (hlavně po tom, co se nyní děje), že k víře nepotřebuji církev. Jako malý jsem ministroval, a to v těch nejtěžších dobách, v 50 letech min. století v západních Čechách, dochodil jsem všech 8 tříd katechizmu (mám doteď schovaná vysvědčení), ale jak předesílám CÍRKVI jako takové nyní věřím čím dál míň a nejsem v tomto názoru osamocený.
…
Nedávno jsem četl článek pana Graubnera, kde se rozčiluje nad tím, že v kostelích je málo lidí. Ale není to náhodou chováním církve, která mlčky podporuje nynější zlo ještě snad větší než byli komunisti? Víte, pro obyčejné lidi je velice těžká doba plná lží, násilí, zlodějny, podvodů atd.
…
Abych se vrátil k otázce : je HŘÍCH VĚŘIT si v Boha jen tak sám pro sebe bez docela dost hamižné, neprůhledné církve? Neuvádějte mi tady, prosím, nějaké Vaše důkazy - Ježíš NEhlásal peníze, zlato, obžerství, mamon atd. CHOVÁTE SE, VY KNĚŽÍ, PŘESNĚ PODLE JEHO UČENÍ? NE!!! To je důvod, proč nás mnoho věří, ale s církví jako takovou nechce nic mít.
...

Dobrý den,

Prosím neberte moji odpověď na Váš dopis jako stanovisko nějaké instituce. Těžko mohu vydávat tiskové zprávy k problému, který není jen Váš, jak píšete. Také se setkávám s různými stesky na církev a společnost a občas si i osobně "stýskám".

V každém případě je na místě Vám vyslovit obdiv, protože jste po celý život až do dnešního dne zůstal věrný víře, nakonec i církvi a to v dobách, kdy ji ostatní lidé ze strachu opouštěli. Možná, že si mnozí v církvi, zvl. ti mladší ani nedovedou dnes představit, co jste si musel prožít ve škole v 50. letech v západních Čechách, které byly nazvány propagandisticky "pevnou hrází socialismu a míru".

Určitě není hřích věřit Bohu, určitě není hřích odmítat projevy hamižnosti a neprůhlednosti v církvi. Nebudu Vám uvádět žádné důkazy, je to tak, jak píšete: Ježíš nehlásal peníze, zlato, obžerství, mamon atd. proto by nebylo dobře, aby toto kdokoli v církvi požadoval.

Na Vaši otázku CHOVÁTE SE VY KNĚŽÍ PŘESNĚ PODLE JEHO UČENÍ? NE!!!, těžko odpovědět, protože kněz nejsem. Titul kněze se nedá dát zobecnit jako nositel dobrého právě tak jako titul člověk. Ruku na srdce, žádný člověk není bez hříchu. Nemyslím si ani, že by se dali všichni kněží hodit do jednoho pytle a odsoudit. Doba totality znamenala sice pro církev velice těžké období, ale zároveň tento tlak dal vyrůst některým lidem opravdu v ryzí charaktery, lidi, kteří byli schopni se nasadit pro druhé, pro dobro i za cenu velkých osobních obětí. Jiní naopak v této době kolaborovali a zklamali. To přece všichni víme.

Shodou okolností znám současného kněze v Chebu, který o pravdivé následování Krista upřímně usiluje. Zkoušel jste s ním o svých otázkách promluvit?

Ptáte se, zda je to hřích věřit si tak osobně mimo církev. Církev je Tělo Kristovo, zmučené, s mnoha zlými ranami, není to jen organizace lidí, třebaže to podle vnější podoby někdy tak vypadá. Do církve jako Kristova Těla patří i jeho sebemenší úd, každý pokřtěný, tedy i Vy i já, i sebenepatrnější člověk. Možná se Vám to zdá málo, ale na každém údu záleží. Na tom, jak bude každý člověk prosazovat v konkrétních situacích svého života dobro, jak se v nich postaví ke zlu, hodně záleží. I na Vás a Vašich reakcích, Vašem pojetí světa, Vaší lásce ke stvořenému záleží podoba církve pro nevěřící. Zdá se, jako bychom my řadoví křesťané neměli žádný význam. Jde i o to mít odvahu se ozvat, nedat se, spolupracovat v dobrém, modlit se za druhé. Neberte to prosím jako fráze. Útěkem a distancováním se od církve člověk ztrácí i pro sebe. Kam by člověk jinam šel a kde by našel nakonec oporu pro svou víru jinde než v bratřích a sestrách, jejich pomoci a ve svátostech v setkání se zmrtvýchvstalým Kristem?

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi